Generace, kterou bychom snad mohli označit za generaci Adama Michnika. Přívlastek březnový však nemá jen kladný význam. Když se v Polsku řekne třeba březnový docent, myslí se tím uvědomělý, vůči komunistické straně loajální akademický hodnostář, jenž své místo získal v důsledku veliké univerzitní čistky, která po bouřích následovala.

Michał Głowiński tou dobou začal zaznamenávat a komentovat typické - ale i mimořádně vyšinuté - projevy jazyka oficiální propagandy. Některé z jeho glos z knihy Marcowe gadanie (1991) v překladech Jany Hořákové pro Salon vybral Václav Burian. Uvádíme je při příležitosti pětatřicátého výročí událostí souvisejících i s politickým jarem v Praze, ale také jako inspiraci při odhalování žvástů v propagandě současné.

Nechvalně známý

Propaganda užívá tohoto pojmu stále nadšeněji. Spojuje ho jak se jmény, tak i s výrazy abstraktními. Dočíst se tedy můžeme nejen o nechvalně známém Goldstückerovi či nechvalně známém Jasienicovi, ale také o nechvalně známé demokratizaci či nechvalně známém budování mostů. Za nechvalně známé tedy můžeme označit všechny a všechno, co právě je z těch či oněch důvodů proti mysli straně a co je předmětem propagandistického útoku. Toto slovo nepatří do hovorového jazyka, je součástí novinářského žargonu, avšak nyní do každodenního jazyka proniká, je užíváno na podobném principu jako v propagandě, jen se týká jiných lidí. Je samozřejmě také ironicky zabarveno. Slyšel jsem už o nechvalně známém Putramentovi a nechvalně známém Kakolovi. Měli bychom vzít na vědomí i to, že v některých případech se tomuto označení nebrání ani Svobodná Evropa.

3. 10. 1968

Bezpříkladný

Toto přídavné jméno udělalo v letošním roce závratnou kariéru. Neustále můžeme číst o bezpříkladných protipolských útocích či o bezpříkladné aroganci ministra Ebana. Má podle všeho vyjádřit pobouření, maximálně je umocnit. Přestože je zná už klasická polština (objevuje se v Panu Tadeášovi), dnes vede život pouze ve výpovědích tohoto druhu. Zajímavé je, že je s oblibou užívá Svobodná Evropa, když hovoří o různých kvítcích z rodné nivy. Vůbec by bylo zajímavé srovnat jazyk propagandy Polské lidové republiky s jazykem vysílání Svobodné Evropy.

4. 10. 1968

Oddáni straně, hluboce spjati s národem

Fráze tohoto druhu se objevují stále častěji. Vybral jsem právě tuto, protože se mi zdá být dobrým příkladem. Udivuje jejich ubohost a také - v tomto konkrétním případě - podivné násilí na slově národ. Projevuje se tendence k dvojčlennosti těchto frází. Snad to vyjadřuje nějaký specifický rytmus řečiprázdné slámy. Obě části fráze jsou paralelní, měly by si přesně odpovídat. Jsou založeny na rovnici svého druhu, tak jako v probíraném příkladu: kdo je oddán straně, je automaticky spjat - a to hluboce - s národem. Charakteristické je, že v první části této kompozice chybí příslovce. Jak může být někdo oddán straně?

3. 10. 1968

Bratrský

Označovat země přívlastkem bratrský patří k nejrozšířenějším zvyklostem propagandy. Neustále se říká bratrské Bulharsko, bratrské Mongolsko atp., o komunistických stranách se mluví jako o bratrských (svého času byla z bratrství vyloučena čínská strana). Tohoto slova užívaly nejrůznější tiskové útoky proti Československu. Celá faleš byla cítit už v počáteční etapě této akce, v prvních měsících letošního roku. Bratrský se objevuje ve spojení s ustálenými slovy: kromě bratrských stran jsou bratrské národy, a také bratrské republiky, bratrská vojska. Dále se objevují takové formulky jako v bratrské atmosféře. Po 21. srpnu se nejlépe dařilo bratrské pomoci.

8. 10. 1968

Pomoc

Svět propagandy je svět naruby. Antisemitismus pro něj není antisemitismem, servilita je označována za státní zájem a okupace země, která si přála reformy, je pomoc. Jednoho dne se asi dovíme, že smrt je život a svoboda poslušnost diktátorovi. Svět naruby není přímo zdůvodnitelný jen bezprostředními politickými zájmy, je motivován také marxistickou dialektikou, tedy metodou, s jejíž pomocí můžeme - chceme-li - doložit vše. V tom falešném světě je pomoc zvlášť protivná, vzbuzuje přímo výjimečný pocit hnusu. Před 21. srpnem bychom ani nepřipustili, že se to krásné slovo stane pojmenováním tak hanebné akce.

8. 10. 1968

Nacionalismus

Toto slovo má v jazyce komunismu už od začátku jeho existence negativní zabarvení. Bylo napsáno nespočet studií na téma nacionalismus - internacionalismus - patriotismus - kosmopolitismus, jejichž autoři se těmto výrazům snažili dát význam, který by vyhovoval aktuální stranické politice. V jejich perech přijal nacionalismus dost podivnou formu. Především jsou zcela nedvojznačně podporována jistá nacionalistická hnutí (arabská a černošská), zatímco jiná jsou neobyčejně zlobně odsuzována (obžaloby z nacionalismu jsou jedním z pilířů stranického antisemitismu). Již to otázku nacionalismu zatemňuje. Rozhodly o tom především jiné důvody: za nacionalismus se neoznačuje to, co jím skutečně ve vyhrocené podobě je, a tedy - uvedu čerstvý příklad - nejnovější antisemitská ideologie, reaktivování pravicových názorů a té části národní ideologie, která apeluje na národní cítění v jeho nejprimitivnější formě. V normálním jazyce by se právě k tomuto jevu hodilo označení nacionalismu. Oficiální propaganda označuje za nacionalismus politiku těch komunistických zemí - tak rozdílných jako Čína, Jugoslávie a Rumunsko - které se nechtějí podřídit Rusku. Právě vztah k němu se stal kritériem nacionalismu. Takto vznikla paradoxní situace: rozněcování národních vášní pro vnitřní trh spojené se servilitou vůči Rusku, se ztotožňováním polských zájmů s jeho zájmem. V důsledku toho vznikl jev, který bych označil jako satelitní nacionalismus.

 12. 10. 1968