Není divu, postavy Sira a garderobiéra Normana jsou skvěle napsané a diváci hry, jež je nechávají nahlédnout do herecké šatny, milují. Harwood navíc svou výpověď o divadle jakožto smyslu života i sebezničující posedlosti prohlubuje zasazením děje do bombardování Británie německými vojsky během 2. světové války, kdy se i oblastní divadelní prkna stávají bojištěm.

Principál Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek má svým hereckým naturelem k bardu Sirovi blízko. Jeho vstupní přerod z třesoucí se a plačící trosky do krále Leara hraného na pokraji smrti je působivý. V rychlém střihu se v jeho výrazu střídají momenty živočišného strachu, paniky, pyšného vzdoru a sebevědomí se znechucením a totální vyčerpaností.

Paradoxně je tak Heřmánek herecky nejlepší hned v první třetině představení, neboť v jeho dalším průběhu ne dosti pečlivě rozlišuje jednotlivé polohy postavy - barokně rozevlátý Lear mu přeznívá do rozčilené Sirovy kritiky kolegů za málo působivou bouři a jeho dialogy s Lady postrádají hlubší výrazovou plasticitu. Heřmánkův výkon je po výtce sólový, dokonce ani jeho partnerství s Normanem nevyčerpá všechny možnosti, které text nabízí.

Karel Heřmánek jako principál a herecký bard Sir s nejmladší posilou souboru Irenou v podání Evy Josefíkové.

Karel Heřmánek jako principál a herecký bard Sir s nejmladší posilou souboru Irenou v podání Evy Josefíkové.

FOTO: DBZ - Alžběta Jungrová

Příčina tkví v Heřmánkově vlastní režii. Není v silách byť sebelepšího herce, aby přesvědčivě ztvárnil Sira, který prakticky neopustí jeviště, a zároveň vtiskl hře patrnější režijní výklad, včetně vystavění situací, vztahů a vedení hereckých kolegů. A tak Lady Barbory Kodetové zůstává u přehrávání a Irena Evy Josefíkové je „jen“ okouzlenou naivkou. Čestnou výjimku tvoří věcný, dobře vystavěný herecký výkon Dany Syslové v roli Madge.

Josef Carda vystavěl pečlivě Normana jako drobnokresbou figurku slabošského, divadlu propadlého i svému pánu otročícího sluhy. Jen v závěru naznačí tragičtější polohy postavy a jejího komplikovaného vztahu k Sirovi. Problémem je i nevyváženost tragických a komediálních momentů inscenace, z níž si publikum Divadla Bez zábradlí, uvyklé především se bavit, bere hlavně zábavnost, místy ovšem k citelné škodě výkladu Harwoodovy hry.

Ronald Harwood: Garderobiér

Překlad Jan Hančil, režie Karel Heřmánek, výprava Jan Dušek. Premiéra 26. března 2015 v Divadle Bez zábradlí Praha (psáno z reprízy 28. dubna)

 Celkové hodnocení 70%