Proč jste si vybral zrovna tyto tři autory?

Sukova Fantazie g moll a Dvořákův koncert a moll jsou základním repertoárem každého českého houslisty a ani u mě to není jinak. S Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií jsem je hrál živě během Dvořákovy Prahy a abonentních koncertů orchestru v loňském roce, kdy vznikla nahrávka. Stejně tomu bylo i u Janáčkova koncertu Putování dušičky. Ten tak často nehraji, ale již jsem ho s Českou filharmonií hrál pod Eliahu Inbalem. Na albu je zachycená novější verze z loňska.

Jak se liší podle vás Janáčkova skladba od Dvořákovy a Sukovy?

Jeho skladba není typicky koncertní, hlas houslí je psán ve vysokém registru a i doprovod, přestože je psaný pro velký orchestr, není tak mohutný jako v závěru, kdy se teprve rozezní na maximum. Je to nezvyklá, ale náročná skladba, připomínající spíše suitu. Autor ji nedopsal, a tak ji v roce 1988 rekonstruovali Leoš Faltus a Miloš Štědroň.

Co vás tedy čeká v nejbližší době?

S filharmonií odehrajeme koncem dubna turné po Velké Británii, na němž budu hrát sólově koncerty Maxe Brucha a Mendelssohna Bartholdyho. V orchestru dále pokračuje i hledání druhého koncertního mistra houslí. Kandidáti jsou tři muži a jedna žena a jejich úroveň je vysoká. Během roku vybereme vítěze.

Přemýšlíte i o další desce?

Chtěl bych se zase vrátit ke světovému repertoáru a natočit koncerty Brahmse, Beethovena či Sibelia. V komorní hudbě skladby pro housle a klavír či menší komorní orchestry, přemýšlím i o Mozartových koncertech.