Pustit se v loutkovém divadle do biblického příběhu je odvážné, možná i trochu troufalé. "Píseň o věčné boží lásce" se Jan Jirků a spol. pokusili scenáristicky oprostit jejích pozdějších alegorických významů o lásce Hospodina a společenství židovské víry, navrátit ji od všední svatosti k svaté všednosti, od Šalomouna, kterému je autorství, ale spíše garance připisována, zase k původnímu jejímu smyslu.

Poetický kabaret Lásky a Smrti

Jak převést skrytou erotiku vykládanou pozdějšími interprety včetně Mistra Jana Husa jako boží metaforiku do půdorysu divadelní inscenace? Autoři v Minoru si pomohli: Dali Písni písní podtitul "Poetický kabaret Lásky a Smrti". Použili překladů Milana Balabána, zmíněného Jana Husa a příběh zlidštili dosazením do reálií českého venkova neurčité doby a místa, aby snad zdůraznili obecnou platnost vztahů i charakteristik.

Co v Minoru vychází vždy znamenitě, je výrazná výtvarná podoba inscenací. Nejinak je tomu také v Písni písní. Výpravu vytvořil Martin Chocholoušek a patří k největším přednostem celku. Vše ostatní je už diskutabilnější, hlavně možná až příliš artistní, dodekafonická hudba Jakuba Dvořáčka. Vzdaluje příběh deklarované mezilidské harmonii a podtrhuje spíše základní zvolený inscenační leitmotiv sváru mezi Láskou a Smrtí.

Ani pro děti ani pro dospělé

Zůstává otázkou, komu je Píseň písní vlastně určena. Pro dospělého diváka jeví se totiž být málem až zbožně cudnou, pro diváky mladší zase nudnou. Zvolené tempo je příliš volné, obraznost scénického významosloví statická, zahleděná do duší autorů bez snahy navázat komunikaci s publikem. Píseň písní je příliš intelektuální pro diváky Minoru a ideově příliš nejednoznačná pro dospělé.

Divadlo Minor Praha - Šalomoun: Píseň písní. Překlad Milan Balabán, Jan Hus. Scénář a režie Jan Jirků, dramaturgie Petra Zámečníková, výprava Martin Chocholoušek, hudba Jakub Dvořáček, choreografie Vendula Prager.