Co budete v Arše hrát. Bude se program nějak lišit od prosincového?

Nejsem si úplně jistý, co jsem hrál minule, a ani nevím přesně, jaký bude program. Co hrajeme, závisí  hodně na tom, co při vystoupení cítím a co se mi zrovna odehrává v hlavě. Protože však pak jedeme do Edinburghu (na festivalu Fringe - pozn. aš), kde budeme hrát písně z našeho nového alba Punch And Judy, zřejmě jich hodně zazní i v Praze. Desku přivezeme.

V repertoáru máte hodně písní z cirkusového prostředí. Čím vás zaujal cirkus?

Mám rád cirkus, s The Tiger Lillies se hodně obracíme do minulosti, k historii. Hrajeme hodně písní o námořnících i o cirkusových představeních. Představují druh nostalgie za světem, který už dál neexistuje, a možná ani nikdy neexistoval. Nemám moc rád současnou kulturu, moc mi neříká. Pro mě je právě cirkus, myslím ten klasický s klauny, žongléry a akrobaty něčím, co patří k minulosti. Zajímá mě, jak cirkusy putovaly od města k městu, ale přitahuje mne i těžký život cirkusáků a odvrácená stránka jejich světa - smutní klaunové, artisté na visuté hrazdě, kteří si při pádu z výšky přerazili záda a dokonce i zrůdy. To je starý svět, který mě zajímá.

To nejsou zrovna veselá témata.

Nemám zájem o nablýskané věci, mě více přitahuje ta temná, odvrácená stránka: perverze, sexuální úchylky, vraždy. Já se vždycky zajímal o vojáky a prostitutky, o to, co k jejich životu patří . Ale vezměte si třeba, o čem zpíval  Jacques Brel nebo co se zpívá v Žebrácké opeře Bertolda Brechta. Tam je taky mnoho písní o válce, vojácích, vraždách a prostitutkách.

Původně jste v Praze měli kromě koncertu doprovázet i v představení Circa kanadský taneční soubor Holy Body Tattoo Dance. Co vás k podobným projektům přivádí?

Hrajeme už nějakých patnáct let, a tak je pro nás velmi zajímavé dělat odlišné projekty. Zkoušíme se vyvíjet. Nemůžeš patnáct let opakovat stejné písně, to by ses dozajista zbláznil. Proto zkoušíme nové věci a pracujeme s novými lidmi. S herci jsme už připravili projekt Shockheaded Peter a udělali jsme i představení pro cirkus, které se jmenovalo Tiger Lillies Circus. Proto bylo pro nás zajímavé spolupracovat s tanečníky, vidět je, jaký mají přístup a jak se snaží působit na publikum. Je škoda, že představení se nekoná, je to zajímavý projekt, ale je to něco, co nemůžeme ovlivnit.

Nepředstavuje pro vás problém, že divadlo vám nedává takovou volnost?

Když pracujete s divadelním souborem nebo s taneční skupinou, hrajete každý večer stejné písně. To pro nás není zrovna dobré, jenomže my kromě stovky divadelních představení a padesáti cirkusových ročně odehrajeme také sto koncertů s The Tiger Lillies. Po pražském vystoupení hrajeme v Londýně, v Berlíně, v San Francisku. S The Tiger Lillies ovšem v každém městě odehrajem tak jeden koncert a z té stovky koncertů máme méně peněz než z divadelního představení. To je pro nás důležité. Na rozdíl od popových a rockových skupin nežijeme z prodaných desek, protože vydáváme u malé firmy.