Hlavsa za svou kariéru, jejíž počátek se datuje až někam do čtyřicátých let minulého století, detailně prozkoumával několik výtvarných směrů.

Nikdy však neustrnul jen na jednom jediném stylovém fundamentu. Z jeho děl doslova trčí touha propátrávat další a další formy zobrazení i fenomén krásy jako takové.

V surrealistické říši Dalího a Lieslera

Když odhaluje latentní estetiku prolomených kubistických rovin, myslí už na romantizující smyslnost nahého ženského těla. Když svlékl dívky pastelovými barvami či černočerným uhlem, přemýšlel už o dynamické a rozčilující figurální abstrakci, která probublává v mysli jako žhavá láva.

A když dosáhl svého v nehmatatelnosti hmatatelného, posunul své imaginativní vize do snové říše surreálna pánů Dalího i Lieslera.

Ale zároveň se díval přes rameno Boschovi, Botticellimu či Rafaelovi nebo vzdával hold svému příteli Kamilu Lhotákovi.

Témata obrazů Lutobora Hlavsy často odkazují i k jiným malířům, v tomto případě ke Kamilu Lhotákovi (Letiště, 2009).

Témata obrazů Lutobora Hlavsy často odkazují i k jiným malířům, v tomto případě ke Kamilu Lhotákovi (Letiště, 2009).

FOTO: katalog výstavy

Olej nazvaný Letiště ukazuje v prvním plánu ženský sedící akt na zeleném pažitu letiště. A v pozadí na širém horizontu zároveň sledujeme siluetu archaického létajícího stroje, který personál připravuje ke startu. Lhoták Hlavsovy výtvarné sklony nazýval magickým realismem. Tyto zdánlivě neslučitelné termíny ovšem dokonale charakterizují malířovy ideové pohnutky.

V první řadě však Hlavsa neustále horečnatě hledá. Ptá se sám sebe po smyslu figury nebo barvy. Promýšlí ten nejlepší způsob vyjádření svých představ. Zároveň je však okouzlen něžnou krásou ženy, tajemnou přízračností krajiny, mysticismem překvapivé kompozice i ďábelskou rafinovaností detailu.

Jako by malíř nad každým plátnem nejprve sáhodlouze rozjímal. Soustředěně sledoval vlastní ruku se štětcem a hypnotizoval ji.

Jestliže chceme věřit, že je možné zhmotnit lehounký sen, který se k ránu zdá, je Hlavsa předním heroldem naší víry. Ovšem ta by sama o sobě rozhodně nestačila. Důležitá je totiž hlavně touha. Touha chtít vstoupit do barevného mikrosvěta, který malíř objevuje jen a jen pro nás.

Lutobor Hlavsa: Obrazy z let 1946–1911
Galerie European Arts, Praha, do 7. května

Celkové hodnocení: 80 %