Jakmile koncerty probíhajícího turné skončí, čeká Pink spousta práce. Nadále bude jistě plnit rubriky bulvárních médií, přitom ale asi promění ve skutečnost svůj velký sen. Ztvární totiž hlavní roli v životopisném filmu The Gospel According To Janis o legendární zpěvačce Janis Joplinové.

Kromě toho hodlá dokončit operu, kterou začala skládat díky svému obdivu ke klasické hudbě. "Je to ale strašně těžké a jde to pomalu," svěřila se australskému deníku Sydney Morning Herald.

Růžová kvůli Tarantinovi

"V patnácti letech jsem se rozhodla, že nechci být jedna z těch zpěvaček, které zpívají písničky o lásce a dostanou se tak nahoru. Rozhodla jsem se, že mé skladby budou odrážet mé vztahy," říkala předtím, než šokovala svět prvním albem. O vztazích, samozřejmě. Vzhledem k její partnerské aktivitě bylo a dodnes je o čem zpívat.

Narodila se 8. září 1979 v Doylestownu. Dětství měla jako vystřižené z moderní pohádky. Rodiče se rozešli, když jí bylo sedm, a protože s ní máma nechtěla nic mít, zůstala na krku otci, veteránovi z vietnamské války. Měl problémy sám se sebou, a tak se Alicii Mooreové, jak se Pink skutečně jmenuje, stala největší kámoškou pětaosmdesátiletá paní, která bydlela naprosti přes ulici.

Díky téhle známosti se brzy mentálně vzdálila svým vrstevníkům a dětství prožívala jako "stará mladá". Brzy se na ni vrhli kluci ze školy, aby ji v milostných aférkách ukázali, jak chutná nevázaný život.

"K přezdívce Pink jsem přišla už v mládí. Nejprve kvůli načervenalé barvě pleti, potom kvůli častému červenání se a posléze kvůli panu Růžovému z Tarantinova filmu Reservois Dogs. Odbarvila jsem si vlasy a tónovala je nejprve do modra a pak do červena. Že budou nakonec růžové, mi připadalo docela vtipné," vzpomíná zpěvačka.

Když opustila školu, pracovala v McDonaldu, v Pizza Hut, u Wendy´s a u benzinky. Muzika ji ovšem provázela na každém kroku, nosila walkman a poslouchala Jimiho Hendrixe, Janis Joplin, Billyho Joela, Guns N´Roses a také 4 Non Blondes. Posledně jmenovaná kapela pro ni byla nesmírně důležitá.

V kostelním sboru zpívala černošský gospel. Byla tam jediná bílá a právě tam prý získala definitivní lásku k černošské hudbě. Však je tohle cítění dodnes z jejích skladeb zřejmé. Pak přešla zpívat vokály k rapové skupině Scratch N Smoove, dostala se mezi skateboardisty a přecházela od jedné kapele k druhé.

Zachraňovat vztahy

Svou první desku vydala v roce 1999. Jmenuje se Can´t Take Me Home a byla úspěšná.

"Věřím, že se lidem ta deska tolik líbila proto, že poznali, že je na ní síla mladé holky, která se nebojí říct svůj názor. Nedělám muziku proto, abych byla součástí zábavního průmyslu. Hudba by tyhle věci měla přerůstat," tvrdila v době vydání prvotiny a byla nastartovaná pracovat do úmoru.

Potom udělala zatraceně promyšlený krok. Přes vizážistku si sehnala telefon na Lindu Perryovou, bývalou zpěvačku vzpomínaných 4 Non Blondes, trochu nedoceněné dívčí kapely ze začátku devadesátých let. Fascinovala ji. Na záznamníku jí nechala výhrůžku: pokud se mi neozveš, budu tě ve dne v noci špehovat.

Perryová pro jistotu odpověděla hned. Pozvala ji na kávu, pouštěly si písničky, diskutovaly a najednou z nich byly skvělé kamarádky. Vytvořily nový tým, který stál za druhým albem M!ssundaztood a částečně i loňskou novinkou Try This. Pod tu se měrou vlčí podepsal i člen skapunkové skupiny Rancid, Tim Armstrong.

"Když jsem dospívala, potřebovala jsem slyšet Joplinovou, abych si mohla říct, že je všechno v pohodě, a Nirvanu, abych si uvědomila, že se dokážu vyjádřit sama. Jsem taková praštěná holka a chci taková být pro lidi, kteří mě poslouchají.

Jednou za mnou přišla pětačtyřicetiletá paní s dcerou a podpis na mě chtěla ta máma. Povídala mi, jak jsem jí pomohla při rozvodu a že ona i její dcera zbožňují mou muziku, protože jim zachránila vztah. To je víc, než jsem schopna udělat sama pro sebe," uzavírá Pink.

Její vlasy už dnes nejsou jenom "pink". Její duše ale stále.