„Tvořil jsem vlastní skladby a jedinou možností, jak je v té době prezentovat, bylo nahrát je na magnetofonovou kazetu a dát k poslechu kamarádům. Nelze mluvit o albech, protože na těch kazetách nebyl vždy stejný obsah. Tímto způsobem se má tvorba šířila, občas dokonce nějakou skladbu zahráli na lokálních diskotékách. Postupně jsem ale přišel na to, že dělat elektronickou muziku je sice pěkné, ale že mi tam chybí přímá odezva od posluchačů, společný zpěv, normální komunikace,“ říká Pastrňák.

V pětadevadesátém tedy založil na ostravském Matičním gymnáziu hudební skupinu Poloha 13 a později byl členem kapely Icona. Teprve v roce 2008 začal vystupovat s kytarou, později s doprovodem perkusionisty.

„Mám s pojmem písničkář trochu problém. Písničkář je podle mě interpret, který si skládá hudbu i texty sám a potom je veřejně, většinou jen s akustickou kytarou, prezentuje. Mně texty píše básník Igor Malijevský a ani hudebně se necítím jako solitér. Rád experimentuju a spolupracuju s dalšími muzikanty,“ vysvětluje Pastrňák.

„S Igorem jsme se potkali v neromantickém prostředí složenkárny, tedy firmy na výrobu složenek, které jsme oba potřebovali zaplatit. To jsem ještě nevěděl, že je básník. Všiml jsem si ale, že mu na stole leží básnická sbírka, a on mi prozradil, čím se mimo jiné zabývá. Půjčil jsem si ji, a když jsem mu ji druhý den vracel, přinesl jsem dvě básně zhudebněné. Zahrál jsem mu je rovnou v kanceláři. Líbily se mu, a dokonce i ostatním složenkářům. Dodal mi pak další texty a naše spolupráce pokračuje dodnes. Nikdy jsme to ale neudělali obráceně, tedy že bych dal Igorovi hudební podklad a on na něj složil text,“ vzpomíná Pastrňák.

Textům se snaží dát optimismus 

Většina textů Malijevského je vážná, někdy až ponurá. Pastrňák se jim často svou hudbou snaží dát optimističtější ráz a i v tom tkví jeho přínos společné práci.

„Dostávám od něho občas i veselé texty, třeba o ježečkovi a dívce, která se do něho trochu nešťastně zamilovala. Důležité pro mě je, aby měly sdělení, se kterým se dokážu ztotožnit. Znamená to, že ne všechny texty, které od Igora dostanu, zhudebním,“ vysvětluje.

Po minialbu Mezi svýma - Pervyje zapisy (2012) a singlu Slunečnice (2013) vydal na konci loňského roku debutové album Pozvánka na koncert.

„Album jsem začal natáčet s producentem Borisem Carloffem. V průběhu nahrávání jsem ale vyhrál soutěž, která mi jako cenu dala volný nahrávací čas ve studiu u Nymburka. Tam jsem natočil další písně bez producenta, čistě, tak, jak je zpívám na koncertech. A protože se mi líbila jejich přirozenost, vydal jsem je nakonec dříve,“ vysvětluje Pastrňák.

„Z toho čistého konceptu vystupují jen dvě nahrávky, které vznikly ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě za doprovodu Cimbálové muziky Jana Foltýna,“ dodává.

Písničky, jež vznikají pod dohledem Borise Carloffa, by měly tvořit základ druhého alba. „Jaké mám ambice? Aby na mé koncerty chodili lidé, ať už se konají kdekoli,“ konstatuje na závěr skromně Pastrňák.