Článek
Autor se přitom inspiroval skutečnou postavou - Denisem Donaldsonem, jenž byl demaskován jako jeden z těch, kdo se zpronevěřili irské věci, a v roce 2006 zavražděn. Chalandon se Donaldsonovi věnoval už v románu Můj zrádce, kde popsal jejich dlouholeté přátelství ze svého pohledu. Stejný příběh pak líčí v Návratu do Killybegs, ale tentokrát pootáčí hledisko a nechává vyprávět samotného odpadlíka.
Meehan ve stáří přijíždí zpátky do Irska, kde tráví dny ve svém rodném domě. Tuší však, že IRA ho na pokoji nenechá. Jeho návrat tak můžeme vnímat jako vědomé rozhodnutí se vším skoncovat. Svůj život se snaží seřadit ve svých zápiscích.
Čtenář se tak seznamuje s důvody, proč chlapec z chudé irské rodiny vstoupil do irského odboje a proč nakonec začal spolupracovat s britskou stranou. Autor nepřiřkl svému hrdinovi sebemrskačský tón; nechává Meehana líčit kroky, které ho vedly k jeho fatálnímu rozhodnutí, věcně a postupně, jako by šlo o přirozený vývoj.
Postavy, které Meehana obklopují, se pak o to vehementněji snaží poskytovat jednoznačné důvody, proč se odrodil - pro Iry je jednoduše bezpáteřní hajzl, pro faráře historická postava, která „zradila, ale tím pádem zkrátila tuto válku, a země tak přestala trpět“.
Meehan je tak evidentně jediný, koho tyto klopotné analýzy nezajímají. Sám sebe nevnímá jako jidáše, jehož úloha je historicky důležitá, avšak nevděčná. Nepřistupuje ke svému rozhodnutí ani jako k nesobeckému kroku, kterým chtěl dosáhnout „vyššího dobra“. Přiznává, že důvody jsou spletité, neoddělitelné a pro všechny mimo něj vlastně i nepochopitelné. „Nevěřte mým nepřátelům, a mým přátelům už vůbec ne,“ poznamenává v úvodu knihy.
Jádro románu tak spíš než v rekonstrukci jedné zrady tkví v procesu, jakým se kolem člověka budují mýty. Některé jsou dobře vystavěné, dobrodružné a napínavé, ale o podstatě věci neříkají často nic. Přesto jim rádi nasloucháme, protože je hezké na chvíli věřit, že svět se dělí na hrdiny a zrádce.
Celkové hodnocení 70 %
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: