Na druhou desku nechala své fanoušky čekat čtyři roky. Během té doby hledala vhodné spolupracovníky, a pokud jde o producentský post, vystřídala jich v průběhu času několik.

Nakonec si vybrala ty, kteří mají renomé: Robin Hannibal pracoval s Kendrickem Lamarem, Ludwig Göransson s Haim, Matt Schwartz zase s Massive Attack. Měli být dobrou volbou, fakticky však nejsou. Na albu měl pracovat jenom jeden z nich.

Je totiž až moc roztříštěné, převaluje se v několika stylových podobách a z elektroniky, r’n’b, popu, soulu, blues a hip hopu si bere pouze základní elementy, aniž by se vypravilo do jejich hloubky či podstaty. Na druhé desce to přitom Selah Sue už udělat mohla.

Obal nového alba.

FOTO: Universal Music

Takto jen opakuje styl práce, který představila na prvním počinu z roku 2011. Navíc kdesi po cestě vytratila potřebnou mladistvou drzost.

Úvodní písnička Alone se pod kůži dostane hned, následující I Won’t Go For More je pak díky spojení akustické kytary, elektroniky, dobré melodie a také emocí v hlase Selah Sue nejpříjemnější na desce.

Titulní soulově našlápnutá Reason a Right Where I Want You, v nichž hraje prim zpěv, patří rovněž ke světlým momentům alba.

Dalším skladbám ale chybí kouzlo. Sadness je sice hezky éterická, ale ničí ji laciný reggae rytmus, The Light má příliš povědomou stavbu i melodii, triphopová Fear Nothing je utahaná a taková Daddy nemá žádné charisma.

Po skvělém debutu se tedy Selah Sue zastavila na místě. Na koncertech to zvládne živelností a charismatickým zpěvem, na desce ale mnoho dobrých nových písní nemá.

Celkové hodnocení 60 %