Loni v létě vás, Davide, oslovily texty slovenské básnířky Mirky Ábelové, kterou jste pak přizval ke spolupráci na albu. Co bylo na její tvorbě tak přesvědčivé?

David Koller: V básních mám rád zkratky. I když v nich třeba není žádný příběh, miluju překvapivé zvraty. Básně Mirky Ábelové mají navíc dynamiku, jsou zábavné i lehce přisprostlé. Delší dobu jsem hledal někoho dalšího, kdo by mi pomáhal s texty stejně jako třeba Luděk Marks, který už spolupracoval na třech mých albech. Láká mě, když má básník přesah a dokáže vnést svůj talent i do písňového textu.

Bylo pro Ábelovou těžké začít psát v češtině?

David Koller: Přesvědčil jsem ji, vlastně to byla má podmínka. Nejsou to tedy překlady původních slovenských textů.

S jakým záměrem jste vlastně album točili?

David Koller: Míváme vždycky jenom jeden cíl – natočit písničku, která po nás zůstane, a spoustu takových, které se nám budou hrát dobře na koncertech.

Je na desce taková, která po vás zůstane?

David Koller: O tom vždycky rozhodnou až posluchači. Já to nepoznám. Některé se mi ale líbí víc a některé méně. Jsem například rád, že jsme se vrátili k písni Řidič, kterou jsme připravovali už na předešlé album Kollerbandu, ale nedodělali jsme ji. Vykutali jsme z ní podle mého názoru docela vtipnou píseň o tom, jak se člověk stane magorem, když si sedne za volant.

David Koller by rád uměl psát hity na povel.

David Koller by rád uměl psát hity na povel.

FOTO: Právo - Jan Handrejch

Pelant: Baví mě obě polohy alba, popová i tvrdší rocková. Favoritů mám více, ale protože jsem ve fázi, kdy mě víc naplňují tvrdší písně, jsem nadšen třeba hned z úvodní Aha.

Adam Koller: Jsem rád, že se nám podařilo nahrát i písničky, které jsou spíše popové. Tátova poslední sólová deska Teď a tady byla poměrně alternativní, ale na této se opět objevují zpěvné až stadiónové aranže. To však neznamená, že se mi ty tvrdší nelíbí. Baví mě například písnička Já to vrátím, která má neobvyklou strukturu, dobrý text a končí sólem na bicí. Nebylo to v plánu, ale vzniklo to během nahrávání s producentem Kipperem Eldridgem.

Mohla to klidně být deska Kollerbandu. Proč jste se nakonec rozhodli vydat ji jako sólovku Davida Kollera?

David Koller: Kollerband byla bokovka v době, kdy jsem končil s Lucií. Byl složený z kamarádů, kteří měli své hlavní kapely, ať už to byl Tomáš Vartecký, Honza Křížek, nebo Olda Krejčoves. Když se pak před deseti lety Lucie rozpadla, nebyl už prostor pro bokovky. Lehce jsem tedy název Kollerband zakonzervoval a rozhodl jsem se, že má kapela se bude jmenovat po mně.

Na albu jsou dvě aktivistické písně – Galerka a Psychopat. Nepochybovali jste o jejich zařazení?

David Koller: A proč bych měl pochybovat? S Mirkou Ábelovou jsme se bavili o tom, že by tam nějaká taková mohla být. Luděk Marks potom napsal na skladbu Tomáše Varteckého výborný text Galerka a nastavil jím laťku hodně vysoko. Mirka říkala, že ho už asi nepřekonáme, velmi se jí líbil. Přesto jsme se rozhodli do toho jít ještě jednou a napsat text na podobné téma v globálním rozsahu.

V Galerce je slovo hovno. Nevadí vám to?

David Koller: Hovno je spisovné slovo. Když zpívám o některých lidech a věcech na naší politické scéně, mám pocit, že něco takového cítím ve vzduchu. Když zpívám o rusofilovi na Hradě, tak to prostě cítím. A pokud jde o text písně Psychopat, myslím si, že takových lidí je a bylo ve světové politice docela dost. Když třeba vidím pána z Kremlu, jak se točí na piedestalu, ukazuje své svaly na bujném oři, fotí se s medvědem a potápí se pro antické památky, tak doufám, že boží mlýny melou pomalu a jistě.

Berou tyto postoje vaši fanoušci?

David Koller: Je to spíš taková třešnička na dortu. Z třinácti písniček na albu jsou dvě o politice a možná je v některé další ještě něco schované. Žijeme v systému, který je křehký. Myslím si, že je dobré lidem říct, aby v době voleb nespali a hledali do politiky lidi, kteří budou prostor kolem sebe kultivovat, ne ho zneucťovat.

Natáčeli jste s britskými producenty Kipperem Eldridgem a Stevem Lyonem. Jaký byl jejich přínos?

Pelant: Bylo dobré mít možnost pracovat s lidmi, kteří dělají se světovou špičkou. Měl jsem pocit, že všechno šlo lehce, jaksi mimochodem. Vyznají se nejenom ve své profesi, ale dokážou skvěle pracovat s lidmi. Dostali jsme dost prostoru, abychom se vyjádřili po svém, a zároveň nás dokázali přimět k nápadům, které desce jednoznačně pomohly.

Adam Koller: Jejich hlavní předností bylo, že z nás jako z muzikantů vytáhli to nejlepší. Poslechli si nás, pochopili, co nám jde a jaký styl máme rádi, a potom nám pomohli k tomu, aby to bylo co nejlepší.

S Kipperem jsem se při nahrávání naučil, že v jednoduchosti je síla. Spoustu věcí, které jsme měli nazkoušené, jsme zjednodušovali takříkajíc na dřeň. Steve byl zase spíš zvukař, odkoukali jsme od něho spoustu technických věcí. Oba jsou navíc skvělí lidé, byla s nimi legrace a jsou neuvěřitelně pracovití.

Hovořili jste o touze napsat písně, které tu po vás zůstanou. Měli jste to na paměti, když jste skládali?

Pelant: Já se vždy snažím psát písničku tak, aby vyjadřovala přesně to, co chci říct. Na hitovost nemyslím. Jestli se z ní pak stane hit, je podle mě spíš otázka dalšího procesu a náhody.

David Koller: Chtěl bych samozřejmě umět psát hity na povel. Párkrát se mi to sice už podařilo, ale stalo se to i díky tomu, že původní verzi někdo uchopil a dokončil.

Pamatuju si, že když jsme aranžovali písničku Chci zas v tobě spát, náhodou se ve studiu objevil slovenský producent Martin Karvaš. Když si ji poslechl, řekl, že má nápad na smyčce. Na sampler pak natočil celý orchestrální úvod a vymyslel aranžmá pro celou skladbu. Udělal nám obrovskou službu a vzniklo to vlastně tím, že se doma nudil.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: