To je styčný bod přehlídky, neboť pouze přímá konfrontace se zahraničními tvůrci může naše umění posunout. Protože přehlídka prezentuje artefakty z opravdu širokého spektra vizuální tvorby (nabízí malbu, sochy, videoart, grafiku či performanci), dokáže si příchozí udělat představu o moderních estetických trendech.

Americký umělec Robert Carrithers vytvořil na Art Prague projekt The Muse Room.

Americký umělec Robert Carrithers vytvořil na Art Prague projekt The Muse Room.

FOTO: Právo - Jan Šída

Navíc je důležité, že v rámci expozice mohou vystavovat vedle etablovaných jmen (Švankmajer, Lhoták) studenti či absolventi uměleckých škol. Ti se naučí jít s kůží na trh a přijmout zodpovědnost za tvorbu, případně ji mohou i obhájit.

Dalším stěžejním momentem je, že každý návštěvník musí sám za sebe procházet etážemi a musí se pokoušet prokousávat se jednotlivými exponáty. To často není lehké. Některá umělecká díla balancují na hraně pochopení, vkusu i zažitých kritérií.

Co si asi pomyslí občan odkojený politickou korektností před gigantickým zlatým nábojem s nápisem With Love? Nebo před obří hlavou Vladimira Putina, na níž tři černí ptáci vykonávají svou potřebu a exkrementy znečišťují skulpturu?

Martin Janecký z foukaného skla udělal skulpturu Heroes.

Martin Janecký z foukaného skla udělal skulpturu Heroes.

FOTO: Právo - Jan Šída

Zřejmě bude šokován, v horším případě moderní umění zavrhne. Jenže to by byla chyba. Člověk se musí smířit s tím, že forma estetického vyjádření posunula své hranice. A stejně jako v helénismu, kdy sochaři zpodobňovali mrzáky či spodinu, i současní umělci hledají krásu spíše na potemnělé straně. Čekat, že umění bude složeno jen z předmětů krásy na první dobrou a laskavého pohlazení, zavání primitivním anachronismem.

Na druhou stranu musíme nastolit otázku po smyslu a prezentaci děl. Přesněji jak předmět ideálně zasadit do interiéru či exteriéru a vytvořit příjemné prostředí. Art Prague na tyto otázky sice neodpoví, ale nastoluje je.