Článek
Rozhodující bude jistě sledovanost, a tu měl seriál s atraktivním obsazením slušnou – z úvodních 1,7 miliónu diváků sice klesla o půlmilión, ale potom se na úrovni 1,2 miliónu držela vytrvale až do konce.
Stěží přijatelný je však fakt, že by se parta kriminalistů vrátila a hlavní hrdina – poněkud excentrický, ale jinak úspěšný a respektovaný policista – by se i nadále při vyšetřování opíral o svou zálibu v astrologii místo o seriózní kriminalistickou psychologii. (Copak ho asi ve škole učili?)
Doufejme tedy, že celkem pravděpodobná druhá řada zdůrazní profesní linku a nebude do vyšetřování za každou cenu vplétat síly zvěrokruhu. I když vzhledem k tomu, že scenáristka Iva Procházková se sama zabývá výkladem horoskopu řadu let, je to naděje asi marná.
Když už se tedy smíříme s tím, že by se mocné hvězdy ovlivňující lidské konání mohly na obrazovce nějakým způsobem i dál prolínat běžným policejním vyšetřováním, aspoň by se to snad mohlo odehrávat v jiném duchu než dosud.
Ať už věrní diváci seriálu patří k vyznavačům astrologie, nebo jen přistoupili na hru a připouštějí, že „by na tom třeba mohlo něco být“, přece jen i jim se musí zdát opravdu hodně legrační situace, kdy dotyčný kriminalista téměř běží z místa činu pro radu k astroložce. Udýchaný a náhlý vpád do dveří – „Sábino, potřebuju poradit!“ – přitom dokáže vmžiku zničit všechno, čím se Ivanu Trojanovi daří tuhle podivně rozpolcenou postavu zakotvit pevně na zem.
Zvěrokruh však mezi seriálovými kolečky poněkud skřípe i v ostatních případech. Stručné úvahy o povaze vraha narozeného v konkrétním znamení zasahují do vyšetřování až trapně mechanicky: objevují se jaksi mimochodem jako Trojanovy komentáře, což je nuda už po dvou dílech, a vtipkování policistů, kteří šéfovu zálibu „neberou“, to nezachrání.
Když k tomu připočteme, že místo zajímavě poskládané mozaiky se detektivní pátrání mnohdy změní v hromádku matoucích střípků, dojdeme k následujícímu závěru – realizace konceptu, na němž seriál stojí, nevyznívá právě dobře.
Dvanáct epizod s vraždami podle dvanácti znamení tak nakonec vypadá spíše jen jako nepříliš nápaditě splněná objednávka ČT (je třeba krmit pondělní večery vymezené domácí produkci z říše zločinu) než originální a dostatečně promyšlený autorský záměr.