K názvu je inspiroval týdenní Duškův pobyt o Velikonocích 2013 v naprosté tmě v jedné z místností ve starověkém posvátném místě Teotihuacán, asi padesát kilometrů od Mexico City. Uvědomil si tam prý, jak jsme vizuálními vjemy během dne zachyceni do sítí domnělé společné skutečnosti. Řízeni uměle domluveným časem se dostáváme do hypnotické reality.

Při probuzení ve tmě se však prý odehrává malý zázrak. Mozek nedostává svou obvyklou „potravu“, sen nemizí, zůstává před očima.

Člověk si navíc uvědomí sebe jako součást prostoru a může nerušeně rozjímat.

Dušek v knize připomíná indiány vnímaný rozdíl mezi nimi a bělochy. Bělochem je ten, kdo se snaží vše zobchodovat, koupit, prodat, sehnat, případně vyrobit. Domorodci, původní obyvatelé Země, naopak považují planetu za posvátný prostor. Zdědili ho po předcích, vyživuje je a cítí se s ním hluboce spojeni. Ctí jeho vlastní rytmus.

Od vědomí tohoto i dalších paradoxů se pak odvíjejí úvahy Duška i Brzákové a slovní hříčky obnažující podstatu člověka poznanou právě ve tmě.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: