Naprosto klíčové je správné pochopení ideové podstaty výstavy. V letech 2012 a 2013 totiž zprostředkovali oba tvůrci setkání příslušníků papuánského kmene Yali Mek s astronauty z NASA. Událost zaznamenal film režiséra Jan Svěráka Cestování dýmem, který je součástí expozice.

Dílo navozuje magickou a mystickou atmosféru. Domorodci v něm zasvěceně mluví o slunci a nebi, o bytostech, které cestují po obloze do vyšších pater univerza. Když se na ně zadíváte pozorně, zjistíte, že někteří na sobě mají dresy Manchesteru United a FC Barcelona. A veškerá mystika je ta tam.

I když stadióny obou klubů Old Traford a Nou Camp jsou fanoušky chápány jako svatyně, ve kterých se odehrává rituál naší moderní civilizace Pronikání symbolů obou kultur nejlépe zobrazil sochař Lukáš Rittstein prostřednictvím obřích soch z cyklu Dálnice. Ty jsou vystaveny na betonové terase a na dvoře, které svou rozlehlostí vytvářejí skulpturám důstojný rámec. Rittstein vytvořil novodobé kentaury, kteří vznikli spojením fragmentů aut a ptačích hlav. Návštěvníci nahlížejí do okének automobilů a nevědomky pronikají i do útrob živočicha. Nad tím vším cirkuluje jako slunce na výsuvném rameni temně rudá lidská lebka, která patří ke stálé výzdobě galerie. Ale díky této náhle vzniklé symbióze původně autonomních artefaktů vzniká estetické memento mori.

Tuto ideu podporuje Šlapetová freskou, kterou rozprostřela na bílou stěnu mezi dvěma patry galerie. Zaznamenala na ní mýty i rituální symboly prastarých civilizací. Její velkoformátové fotografie zaznamenávající setkání domorodců a astronautů vytvářejí symbolická zastavení pomyslné křížové cesty lidstva. Nebo je všechno opravdu jinak?

Barbora Šlapetová & Lukáš Rittstein: Všechno je jinak
Centrum současného umění Dox, Praha, do 8. června

Celkové hodnocení: 70 %