Schikaneder (1855–1924) proslul na první pohled jasně identifikovatelným výtvarným rukopisem. Zaměřoval se hlavně na pošmourné imprese zapadlých uliček a pražských zákoutí. Zobrazoval také zásadní chvíle v životě člověka či zasněné vhledy do přízračných bezčasých krajin.

Pracoval především se světlem, jeho soumračným závojem, kterým zahaloval kompozici do šerosvitného oparu. Stmívání v krajině, podvečer v pražských uličkách či vlhko prosakující z oblohy v dušičkové atmosféře patří k jeho nejsilnějším zbraním. Především díky nim navozuje na obrazech sugestivní atmosféru.

K tomu, aby byla výstava vizuálně úspěšná, je třeba kromě prezentace uměleckých artefaktů umět vybrat interiér, ve kterém budou návštěvníci nové estetické zážitky objevovat. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně sídlí od roku 2013 v geometricky odtažitých továrních budovách. Industriální prostor možná na první pohled s romantizujícími obrazy Schikanedera příliš nekoresponduje, ale v interiéru je nutné si názor poopravit.

Kurátorka Pavlína Pyšná rozmístila obrazy do prostoru tak, aby mohla cele využít jeho šerosvitného prostředí. Člověk, který prochází mezi jednotlivými díly, se najednou sám za sebe vnoří do abstraktní hmoty světla.

V zasněné krajině

Tři obrazy, které patří do majetku zlínské galerie, jmenovitě Žena loupající brambory (1887), Ulice s drožkou (1900–1910), Dívka před domem (1910–1915), mohou sloužit jako ukázka Schikanederových variant výtvarného rukopisu. Všechny byly společně naposledy vystaveny v roce 1998 v Praze.

Mlžná scenérie uliček, světel a siluet lidí je klasickým znakem nejznámějších Schikanederových obrazů (Ulice s drožkou, 1900–1910).

Mlžná scenérie uliček, světel a siluet lidí je klasickým znakem nejznámějších Schikanederových obrazů (Ulice s drožkou, 1900–1910).

FOTO: Jan Šída, PRÁVO

Žena loupající brambory zastupuje realistickou malbu. Ulice s drožkou má klasické znaky nejznámějších Schikanederových obrazů – zasněnou mlžnou scenérii uliček, oranžových světel a siluet procházejících lidí.

Dívka před domem podobně jako třeba olej V podvečer přesouvají těžiště výtvarného rukopisu z městské aglomerace do zasněné krajiny.

Výstava Jakuba Schikanedera ukazuje většinu milníků tohoto malíře. Některá témata sice balancují na hranici barvotiskového kýče, ale díky řemeslně dokonalému malířskému rukopisu a především mistrovsky využitému světlu překonává malíř prvoplánovost sdělení a posouvá zamýšlený význam dál.