Ten z jeho práce přiznaně použil znepokojivé motivy tajemných postav, duševních běsů nebo bájného místa Carcosa (které si zas Chambers vypůjčil z textu Ambrose Bierce).

Chamberse, jenž psal na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století, kritici často označují jako literární spojnici mezi E. A. Poem a H. P. Lovecraftem. Avšak na rozdíl od Poea, který své povídky sestavoval s přísností a pečlivostí hodináře, nevěnoval Chambers stavbě příběhu tolik úsilí. Mnohem víc ho zajímalo, jak rychle a efektně proniknout do mozků postav balancujících mezi příčetností a šílenstvím.

Tyto stavy zakaleného myšlení výborně popisují první čtyři povídky sbírky, v nichž se postavy i motivy prolínají, a lze je tak číst jako silnou vícehlasou zprávu o lidech, kteří se neubránili volání Žlutého krále. Nejdřív ho pustí do svých snů, později do bdělých myšlenek a nakonec nejsou schopni odlišit mezi realitou a vlastním světem.

Proč by měl spisovatel Chambers zajímat i dnešního čtenáře, výborně ilustruje třeba hned jeho první povídka s názvem Nápravce reputací. Autor v ní načrtává svou vizi New Yorku budoucnosti, kdy lidé, kteří nedostáli očekávání společnosti a naložili se svým životem takříkajíc chybně, mají možnost svůj omyl napravit – stát zřídil jakési usmrcovací komory, kde se člověk slušně, rychle a čistě zadusí, a svou existencí tak už dál neobtěžuje okolí.

Robert W. Chambers: Král ve žlutém

Robert W. Chambers: Král ve žlutém

FOTO: Argo

V tomto ohledu nelze nevzpomenout výtečného současného francouzského autora Michela Houellebecqa, jenž ve svém románu z roku 2005 Možnost ostrova vyobrazuje podobně neradostný svět, v němž dobrovolnou sebevraždu podstupují lidé ve středním věku, kteří jsou pro společnost příliš staří, neestetičtí, neproduktivní, zbyteční.

Po tak nápadité a evokativní první čtvrtině knihy se dostaví mírné zklamání, a sice když následují povídky, které nakládají s dobovými populárními syžety – student a první láska, bohéma v Paříži, zoufale naivní mladík, jenž neví, že se zamiloval do prostitutky…

Čtenář se tak možná neubrání zklamání, že se mu dostává „jen“ příběhů o citových bolech, v nichž všechny ženy mají „smyslné pohledy“ a muži křehká srdce. Na druhou stranu právě tyto slabší texty dobře vystihují Chambersovu dobu – díky nim vydělával slušné peníze, a jednou se dokonce vyjádřil, že se mu ze slova „literatura“ dělá zle.

I navzdory tomuto přezíravému postoji zanechal nezanedbatelnou stopu v literárním kánonu. Žlutý král nenechává v klidu čtenáře ani filmaře už přes sto let.

Robert W. Chambers: Král ve žlutém
Argo, překlad Petr Pálenský, 224 stran, 298 korun

Celkové hodnocení: 70 %