Ale nejen filmy, které zobrazují „život bez příkras“, jak označil letošní hlavní program Berlinale jeho ředitel Dieter Kosslick, lákají festivalové publikum.

Největší řež o místo v sále tak letos byla paradoxně na film Padesát odstínů šedi, snímek, který provázela obří reklama od prvních natáčecích dnů a jemuž se pak skoro všichni vysmáli, a nikoliv na vítězný íránský film Taxi, o němž se už před vyhlášením cen mluvilo jako o jednom z nejlepších filmů letošního Berlinale.

Je to vlastně jednoduchá rovnice – aby mohla média alespoň upozornit na umělecké snímky, potřebuje k nim přidat fotografie a rozhovory s největšími hvězdami, ozdobit jimi titulní stránky i obrazovky. A hvězdy hrají v soutěžních filmech málokdy.

Dakota Johnsonová hraje v Padesáti odstínech šedi.

Dakota Johnsonová hraje v Padesáti odstínech šedi.

FOTO: Dakota Johnsonová, Reuters

Letos to byli například Charlotte Ramplingová a Tom Courtenay, kteří dostali Stříbrné medvědy za nejlepší herecké výkony ve filmu 45 let. I je ovšem zastínily hvězdy mimosoutěžního programu.

Od Popelky k Jamesi Deanovi

Například Cate Blanchettová hraje v novém zpracování Popelky (do českých kin přijde 19. března) zlou macechu Lily Jamesové v titulní roli a režisérem je slavný shakespearovský tvůrce Kenneth Branagh, který o své novince mimo jiné řekl:

„Samozřejmě znám dávno pohádku o Popelce, uvědomuji si, kolikrát již byla zpracovaná, a vlastně mě nikdy nenapadlo, že ji natočím. Jenže teprve když se vrátíte až k podstatě příběhu, uvědomíte si, jaký je to vlastně ohromný mýtus. Kolikrát jste četli ten ,Popelčin příběh‘ o smolaři, obyčejné lidské bytosti, často vystavené krutosti a nepřízni osudu, která nad tím vším nějakým způsobem zvítězí.“

Cate Blanchettová je zlá macecha nové Popelky.

Cate Blanchettová je zlá macecha nové Popelky.

FOTO: Cate Blanchettová, ČTK

Hvězdou první velikosti byl i Robert Pattinson, kterého katapultovala k nebi Twilight sága a který hrál na Berlinale jednak malou roli v soutěžním filmu Wernera Herzoga Královna pouště, jednak velkou ve snímku Life z programové sekce Berlinale Special, která uvádí právě filmy s atraktivním hereckým obsazením.

O Life byl takový zájem, že se doslova na stovky zájemců vůbec nedostalo. Nakonec však byl snímek, který mapuje přátelství herce Jamese Deana s fotografem časopisu Life Dennisem Stockem, jehož hraje právě Pattinson, značným zklamáním.

„Někdo mi řekl, že už asi existuje celá generace lidí, kteří nevědí, kdo to James Dean byl,“ řekl o inspiraci k filmu jeho australský scenárista Luke Wilson. „Začal jsem si tedy procházet informace o Deanovi, a našel jsem tenhle příběh.“

Dobrý ohlas měl naopak rovněž mimosoutěžní snímek Mr. Holmes, v němž titulní roli 93letého staříka Sherlocka Holmese ztvárnil obdivuhodně přesvědčivě o dvacet let mladší britský herec sir Ian McKellen.

Porota na pódiu

Také do porot soutěží organizátoři obsazují jednak filmařské osobnosti, které dávají jejich verdiktu příslušný respekt, jednak hvězdy.

Letos byl tou hlavní osobností prezident hlavní jury, americký režisér Darren Aronofsky, a dost se během festivalu mluvilo o tom, zda dokáže přehlédnout v soutěži film Rytíři pohárů svého slavného krajana Terrence Malicka, který přinesl jedno z největších festivalových zklamání.

Dokázal nejen to – v čele týmu, který zdobily hvězdy Audrey Tautouová či Daniel Brühl, vystoupil s celou porotou při slavnostním ceremoniálu na pódium, a setrvali tam po celé předávání berlínských medvědů, což není vůbec obvyklé. Chtěli tím prý dát najevo jednomyslnost svého rozhodnutí – a nebylo divu.

K příjemnému překvapení účastníků festivalu totiž pominuli v oceňování nejen Malicka, ale také dva slavné domácí německé tvůrce Wernera Herzoga a Wima Wenderse, jejichž filmy Královna pouště a Všechno bude fajn patřily bohužel k nejslabším příspěvkům letošního soutěžního programu.

Vzhledem k tomu, že Wenders dostal od Berlinale čestného Zlatého medvěda za celoživotní dílo, to bylo rozhodnutí skoro statečné.