Jiří Gold: ...in vento scribere

Básně-záznamy od února 2000 do konce roku 2001 ve dvou oddílech - /co tady/ a /všechno se vrací/ filmového dramaturga, scenáristy, režiséra a básníka Jiřího Golda (1936). Co si budeme říkat / když jsme si už všechno řekli? // teprve teď / se domluvíme (1. 10. 2000). Básníka "tichého", zralého a nerevoltujícího: tak prožíváš / své zapomenuté štěstí // jako když slepec / líže zhasnuté světlo (23. 10. 2001). Básníka plného pokory, pozorujícího a popisujícího a uvědomujícího si, že lidská existence stejně skončí někde na mělčině. A přijímajícího ten úděl, protože: i z dobrých plamenů / našich svíček / se šklebívají démoni (26. 8. 2001).

Vydává Concordia

Markéta Hejkalová: Vždycky jedna noc

Příběh mladé Češky Ilony, která se možná příliš zbrkle provdá za Fina Ilmariho, zaměstnance Firmy. Její sny, touhy a představy se rychle začínají rozcházet se skutečností. Má-li země vysoký životní standard, vůbec to ještě neznamená, že je v ní snadné žít: Už víc než rok je vdaná za víceméně bohatého Fina a spokojeně si žije v Evropské unii, a pořád se něčím trápí, přestože ji ten Fin má rád. Jenže právě tím si nebyla tak jistá - čím víc uměla finsky, tím byla přesvědčenější, že za vzdálenost mezi nimi nemůže jazyk.

Díky autorčinu několikaletému působení na českém velvyslanectví v Helsinkách je text aktualizován i nemilosrdnými obrazy z diplomatického života. Naopak snovost a lyričnost mu dodávají pasáže z finského eposu Kalevala.

Vydává nakladatelství Hejkal

Dina Rubinová: Už přichází Mašiach

O tom, jak se vede ruským repatriantům v Izraeli, toho sami Rusové nafňukali tolik, že by jim jeden i uvěřil. Když se na to podíváte očima Ilfa a Petrova (což je až na tragickou pointu úhel pohledu Diny Rubinové), zjistíte, že ti proklatí Velkorusové dokáží být šovinističtí i v zemi, která je objala. Ne zadarmo, ne na věky, ale objala. "Jak můžou tomuhle kurevskýmu východnímu emirátu říkat demokratický stát?" ptá se Borja, jedna z malých postaviček knihy, kterou si zamilujete, pokud máte rádi Izrael, Rusko a tušíte, že Mašiach (Mesiáš) je za dveřmi.

Rozumným návodem ke čtení tohoto skvěle přeloženého skvostu je věta ze strany 130: Pojďme si, i když trochu pozdě, ujasnit jednu věc: v našem románu milují manželé své manželky tím nejbanálnějším způsobem a nechystají se je podvádět. Taky vám neradím, abyste se těšili na drsné erotické scény, osudové trojúhelníky, vraždy ze žárlivosti a podobnou lacinou bižuterii. Řekněme si konečně, jak to je: židovský manžel má i tak dost co na práci.

Přeložila Veronika Sysalová. Vydává Bonguard