Článek
Jeho originální verše, ovlivněné beatnickou poetikou, žijí ve výborech vydaných až po mnoha desetiletích nebo v písních Vladimíra Mišíka a jeho Etc., jako jsou Ty II, Jam Session, Variace na renesanční téma, Tma stéká do kaluží, Kdybych už měl umřít.
Verše jsou autentické vzpomínky na dobu i osobnosti, z nichž některé skončily v emigraci, některé v mladém věku opustily tento svět. Časopisecké Divoké víno v čísle 4/1965 otisklo Hrabětovu fotografii s daty narození a úmrtí a jeho báseň Blues na smrt Majakovského.
V čísle 2/1965 byl otištěn rozhovor s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, jehož z kubánské Havany poslali šupem prvním letadlem. Náhodou směřovalo do Prahy. Autory rozhovoru byli Hrabě, Machálek a Hess.
V den smrti „prvního českého beatnika“ byl americký beatnik dosud v Praze. Oba básníci se pravidelně potkávali ve Viole, jejímž uměleckým vedoucím byl Jiří Ostermann.
V čísle 75 vzpomíná Hess i na Hrabětovy vrstevníky Ladislava Landu a Jiřího Ostermanna, na jehož památku právě vydal dvě CD s názvem Komu patří jazz. Tak se jmenoval jeho slavný pořad z Violy v roce 1963. CD by nevyšlo, kdyby Hessův přítel a spoluzakladatel Violy Jiří Vojtíšek nenašel na půdě svého domu starou nahrávku představení na magnetofonovém pásku, který se podařilo zachránit.