Karel Zich zůstane pro všechny, kdo jsme ho znali, milým, obětavým a skromným člověkem. K hudební dráze byl určen už rodinným prostředím, jeho dědeček Otakar byl estetik a skladatel, také strýc Jaroslav se věnoval hudbě a i maminka pocházela z hudební rodiny.

On sám se vážnou hudbou zabýval. Pokud si dobře pamatuji, tak studoval tři roky skladbu u Zdeňka Hůly, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pak vystudoval sociologii a estetiku.

Setkání při stávce

Jeho univerzitní dráha je důležitá pro nás jako Spirituál kvintet. Seznámili jsme se totiž při studentské stávce v roce 1969, on byl student a já asistent. Byli jsme zavřeni ve škole a zpívali celou noc.

Hrál báječně na kytaru. Viděl jsem, že mám před sebou talentovaného člověka, a protože dva členové skupiny byli zrovna na služební cestě v zahraničí a naše zpěvačka Odetka emigrovala do Švýcarska, pozval jsem ho ke spolupráci. On Spirituál kvintet už znal, souhlasil, ale zároveň nám hned zpočátku oznámil, že počítá i se sólovou hudební dráhou.

Dobrý hudebník

Karel Zich byl pro kapelu velkým přínosem jako zpěvák i kytarista. Naučil se na vůbec první československou dvanáctistrunnou kytaru, kterou vyrobili v Lubech u Chebu. Byl dobře disponován i k improvizacím a vůbec byla radost s ním spolupracovat, nahráli jsme také první společnou dlouhohrající desku Písničky z roku raz dva.

Ukázalo se, že Karel má schopnost vnímat specifikum hudby, u nás dokazoval, že ji dobře cítí od lidové písničky přes renesanční až po jazz.

Po čtyřech letech nám rok dopředu oznámil, že se pokusí o sólovou kariéru. Setkávali jsme se potom na řadě vystoupení, po osmi letech jsme pak připravovali vzpomínkové CD a požádali jsme Karla, zda by s námi zase nespolupracoval. Od té doby až do tragického úterý byl hýčkaným členem našeho kolektivu.

Celý text včetně vzpomínek na to, jaký byl Karel Zich v osobním životě, přinese páteční Právo.