„I já ho uvidím poprvé s publikem a jsem z toho velmi nervózní,“ přiznala v Berlíně režisérka, sedmačtyřicetiletá Sam Taylor-Johnsonová, která film podle bestselleru E L Jamesové natočila.

Filmařka, která má za sebou jen jeden nezávislý snímek, musela za osmnáct měsíců poznat svět sadomasochismu, uspořádat náročný casting a svádět každodenní boje s autorkou předlohy, která měla o filmu vlastní představu.

Monolog z Bergmana

Festivalovému deníku (s mezinárodním tiskem se tvůrci Padesáti odstínů šedi nesetkali) Johnsonová prozradila, že získala o sadomaso praktikách řadu poznatků, které pro ni, matku čtyř dětí, byly novinkami.

„Je zajímavé, jaká tam platí přesná pravidla, co se smí a co ne. Je to založeno na absolutní důvěře. Důvěra může vytvořit silné pouto a z toho se pak může zrodit intenzivní láska,“ konstatovala.

Najít Dakotu Johnsonovou pro hlavní ženskou roli prý bylo snadné. „Každá účastnice konkurzu dostala čtyři stránky monologu z Bergmanovy Persony. Je to dlouhý text na učení a herečka v něm projde obrovskou škálou emocí. Dakota přišla mezi prvními a já jsem cítila, že ona je Anastasia. Pak jsem viděla ještě několik set dívek, abych se o tom ujistila,“ vysvětlila režisérka.

Roli Christiana Graye měl hrát původně Charlie Hunnam, ale ještě před natáčením odstoupil.

„Myslím, že se zalekl toho, že existují tři knihy, a pokud bude film úspěšný a měly by se točit další, musel by s tím projektem spojit nějakých deset let,“ míní Johnsonová a tvrdí, že dnes už si stejně nikoho jiného než Jamieho Dornana neumí v roli představit.

Pokud jde o spolupráci se spisovatelkou E L Jamesovou, režisérka přiznává, že když se sejdou dvě autorky nad jedním dílem, je to velmi náročný vztah. „Netvrdím, že mi její přítomnost někdy nepomohla, ale byly také chvíle, kdy to bylo opravdu velmi frustrující.“

A jestli bude dvojka? „Mám čtyři děti a připadám si jako po dlouhém komplikovaném porodu. Když se vás potom zeptají, jestli budete mít další dítě, odpověď je: ,Teď určitě ne,‘ “ dodala.

Wenders přinesl zklamání

Pokud jde o hlavní festivalový program, zdá se, že zklamání z velkých očekávání už diváky ani kritiky neopustí. Po Herzogovi a Malickovi také jeden z nejslavnějších Němců Wim Wenders, na jehož projekce soutěžního filmu Everything Will Be Fain (Všechno bude fajn) bylo narváno tak, že organizátoři přidávali další, publikum zklamal.

Příběh muže, který nikoli vlastní vinou zabil autem dítě a jen velmi obtížně se s tím vyrovnává, se především vleče stejně jako Tomasovy deprese. Jen Wenders sám může vědět, proč tento komorní příběh natočil ve 3D. Navíc je v něm James Franco v hlavní roli a nad tím člověk jen povzdechne, kam se poděl talent herce, který dokázal ve snímku Danyho Boylea 127 hodin utáhnout sám celý film a ještě byl uvězněn za ruku ve skále. Nejspíš se ten talent rozmělnil do psaní, režírování a dalších profesí.

Zajímavější byl snímek polské režisérky Malgorzaty Szumowské Tělo, který konfrontuje fyzické a duševní aspekty člověka.

Na příběhu mladé anorektičky, jejího živočišného otce, kterého dívka nenávidí, a vyšinuté terapeutky staré panny autorka zábavným způsobem zkoumá lidskou psychiku a její vliv na tělo. Zejména v závěru filmu prokáže zcela nečekaný smysl pro humor s pointou, kterou by nejspíš nikdo nečekal.