Bromová ve všech svých dílech umělecky zpracovává v první řadě samu sebe. Experimentuje se svým (někdy také s cizím) tělem i fyzickou nahotou, což je nejvíce patrné u fotografií, ale také s vlastními duchovními zážitky, zasutými běsy i radostmi. U barevné fotografické tvorby můžeme nejvíce odhalovat estetiku tělesnosti, která transparentně atakuje všechny divákovy smysly.

Ovšem mnohem dobrodružnější je pátrat po zakódovaných poselstvích na obrazech. Využití výrazných barevných tuší představuje pro Veroniku Bromovou tu nejvhodnější výtvarnou formu. Dokáže s nimi vytvořit nejen velice expresivní a realistický čtyřportrét, ale také surrealistické obrazové kontemplace.

Tematicky jsou nejzajímavější pavouci a motýli. Bromová jejich původně složité tvary abstrahuje a redukuje tak, aby získali co nejvýraznější symboliku a zároveň fantaskní snovost. Té napomáhá také výrazná barevnost, připomínající psychedelické obaly desek interpretů šedesátých let.

Animální symbolika zase vrací podvědomí k archaickým totemovým znamením. Duchovní rozměr buddhismu se prolíná s postmodernou i šamanskými kulty. Vše se slévá v jednu ponornou duchovní řeku, která občas vytane na povrch a pak se zase vnoří hluboko do našich podvědomí.

Bromová má mnoho výtvarných tváří. Jako chameleón je mění a prostupuje s nimi rozličnými výtvarnými vyjádřeními. Čerpá ze svých životních osudů, které divák nezná, takže může jen spekulovat, co bylo fundamentálním podnětem díla. Občas se mohou jeho životní zkušenosti těsně přiblížit k tomu, co vidí na obrazech a fotografiích. V tom případě si s tvůrkyní pomyslně podá ruku a na malou chvíli překoná vnitřní chaos.

Veronika Šrek Bromová: Dvě tváře Veroniky Šrek Bromové
Městské muzeum a galerie Polička, do 22. března

Celkové hodnocení: 80 %