Energie Bregovićovy hudby táhla ke stereotypu

Ne strhující, na to byla kapela nástrojově příliš chudá. Přiměla ale řadu fanoušků od prvních chvil k tanci a mnoho diváků dovedla k blaženému úsměvu. O to jde v případě předvedené hudby především, hlubší poslání nemá.

Vystoupení Bregoviće a jeho formace, doplněné o dvě vokalistky, přineslo intenzivní exotickou show, která byla veselá i melancholická, především ale zahraná od srdce. V některých momentech, pravda, zaváněla stereotypem, to když se prosadila zvuková jednotvárnost formace. V důsledku a s odstupem nicméně hřála, a to i pokud jde o pěvecké výkony.

Bregovićova muzika je syntézou evropských romských rytmů a akordů a balkánského folklóru. Charakteristickým rysem je do paměti se vrývající teplý zvuk balkánské dechovky a vícehlasy. Odkazuje rovněž na slovanské tradice a povoluje publiku tančit způsobem zcela svobodným a přirozeným.

Nejznámější hudebník balkánského regionu, syn Srbky a Chorvata, je velkým zastáncem emocí v hudbě. Jeho vrozený smysl pro rytmus a harmonii učinily i v Praze z koncertu zážitek. Po chvíli už totiž ani tak nešlo o to, jaké skladby zrovna z pódia znějí, nýbrž o to, že pobízejí k pohybu.

Malým dramaturgickým přešlapem proto bylo zařazení premiérového koncertu zpěvačky Emmy Smetany na post Bregovićova hosta. Pomineme-li fakt, že vystoupení značně ovlivnila její nervozita z premiéry, což se promítlo i na pěveckém výkonu, z písniček, které ten večer představila, žádná velká energie nesršela.