Článek
„Náhoda tomu chtěla, že jsem dělal Michalovu první filmovou adaptaci a teď jsem dokončil tu zatím poslední. V obou případech mně dal důvěru a nic mi nevnucoval,“ říká režisér Petr Nikolaev, který před lety debutoval právě adaptací úspěšné Vieweghovy knížky Báječná léta pod psa. To, že měl režisér naprostou volnost, uvidíte i na videu ze zákulisí – neváhal totiž některé obrazy za šamanských tanců spálit.
Vybíjená vypráví příběh spolužáků z gymnázia, kteří se po pětadvaceti letech sejdou na třídním srazu a hodnotí, co se jim v životě za to čtvrtstoletí povedlo nebo nepovedlo. A paradoxně možná právě ti, kterým se příliš nevěřilo a v době studentské vypadli jako životní outsideři, dosáhli životního uspokojení a štěstí.
Bývalá třídní kráska a ošklivka (Simona Krainová a Simona Babčáková)
Spisovatel Michal Viewegh začínal jako učitel, a tak může mít se srazy nejen s bývalými spolužáky, ale i se svými žáky, dost zkušeností.
„Své bývalé žáky ze zbraslavské základní školy se snažím dále netraumatizovat, tj. neoživovat v nich všechny ty děsivé vzpomínky,“ říká spisovatel a dodává „Mých vlastních gymnaziálních třídních srazů nebylo moc, ale absolvoval jsem, myslím, skoro všechny. Se spolužačkami (a jedním spolužákem) z Filozofické fakulty UK se stýkám často - a moc rád.“
Chodí na třídní srazy třeba režisér Petr Nikolaev? „Chodím, ale nepřeháním to. Minulost je důležitá, ale současnost je důležitější.“
„Scházíme se dost často. Ale nikdo si nikdy nepamatuje konec akce,“ tvrdí herec Richard Genzer o setkání se spolužáky. Michal Suchánek to má ještě složitější. „Vzhledem k tomu, že jsem na Konzervatoři prošel několik tříd, někteří spolužáci rovněž a propadávali jsme přes několik ročníků, ani nevím, který maturitní sraz je vlastně můj.“
Pro Ondřeje Sokola byla podobná akce dost inspirativní. „Za svůj život jsem absolvoval pouze jediný abiturientský sraz, navíc nechtěně, a celý je poměrně věrně zaznamenaný v mém filmu Krásno.“