Kam jste si myslel, že by vaše kapela mohla po loňském vydání alba Světlo ve tmě co do fanouškovské pozornosti dojít?

Náš největší cíl byl dostat album k lidem. Doufali jsme, že si v létě zahrajeme na pár festivalech a na podzim se nám podaří udělat nějaký samostatný koncert. Nakonec se to ale semlelo jinak. V létě jsme hráli na všech větších festivalech, které u nás proběhly, na podzim jsme odehráli turné se skupinou Divokej Bill, nazpívali s Janou Kirschner písničku Co bylo dál? a dostali jsme nominaci na objev roku v Českém slavíkovi. To jsou věci, ve které nás ani nenapadlo doufat. V podstatě to byl splněný sen během první sezóny.

Od začátku jste byli srovnáváni s britskou skupinou Mumford & Sons. Měla na vás vliv?

Rozhodně ano, minimálně v tom, když jsme na začátku řešili, jestli budeme mít v sestavě bubeníka, anebo ne. Nemohli jsme dlouho nikoho najít. Na jedné zkoušce jsem vlastně jen tak z legrace řekl spoluhráči Ondrovi Málkovi, že když zvládne při koncertech kopat do kopáku od bicích Marcus Mumford, proč by to nezvládl on. Z hecu si stoupl ke kopáku, začal hrát a fungovalo to.

Na tom kopáku máte při koncertech jelení parohy. Jsou pravé?

Jsou. Ondra je sehnal od svého strýce. Jsou z jelena, který byl skolen někde na Šumavě.

Vaše texty jsou velmi osobní, o vztazích, pocitech. Do jaké míry se v nich takříkajíc obnažujete?

Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Písnička ke mně vždycky přiletí odněkud vzduchem a já do ní samozřejmě, stejně jako mnoho jiných autorů, dám to, co aktuálně prožívám. Tomu se asi nelze ubránit. Když má člověk potřebu skládat a psát texty, jde to z něho ven přirozeně, jeho život v písničkách je. Neřeším už potom, jestli s tím chci jít mezi lidi, anebo ne.

Máte v repertoáru píseň, která je pro vás velice intimní?

Pro mě je to Pár letních chvil. Je to skladba, kterou jsem napsal pro svou ženu a dceru. V muzikantském životě je podle mě všechno jako jin a jang. Na jednu stranu mě to táhne k bohémskému životu, jezdím na koncerty a bavím se tím, cítím se svobodný. Abych se z toho ale nezbláznil, potřebuju něco, co mě uzemní. To je pro mě rodina. Po koncertech a zkouškách mě to táhne k ní domů. Rodina je pro mě nejdůležitější věc na světě. Myslím si, že kdybych ji neměl, tak bych to tu nezvládl.

Nebe nad Prahou zní také velmi osobně.

Je to tak. Před nějakým časem jsem byl z různých důvodů úplně bez peněz. Nevěděl jsem, jak se protlouct, a tak jsem vzal kytaru a šel hrát na ulici, abych si mohl večer koupit nějaké jídlo. O tom ta písnička je.

Je v době internetu, rychlých komunikací a velkého životního tempa vůbec prostor pro to, aby mohli v České republice žít bohémové?

Myslím si, že to nezáleží na době. Nedávno jsem četl životopis Stevea Jobse. Byl buddhista, duchovní člověk, ale vedle toho vymýšlel hypermoderní technologie a vůbec se to vzájemně nevylučovalo. Tvrdil, že jeho snem je jít do přírody, sednout si pod strom, vytáhnout iPad a pracovat. Bohémství je stav mysli. Je jedno, jestli má takový člověk v ruce laptop, loutnu nebo kytaru.

Absolvovali jste koncertní turné se skupinou Divokej Bill a byli jste diváky vesměs dobře přijati. Co vám to napovědělo?

Všichni v kapele jsme se po skončení turné shodli, že jsme se ho na začátku vlastně báli. Mysleli jsme si, že přijdeme do vyprodaného sálu, ve kterém všichni přišli na Divokýho Billa, a když začneme hrát, určitě nás vypískají. Jenomže jsme nastoupili, lidé nás vzali, a dokonce znali naše písničky. Zpívali je s námi, bylo to velice milé překvapení. Potěšilo nás, že nás přijali, a byla to pro nás obrovská škola i impuls.

Původně jste se prezentovali jako tříčlenná kapela, ale dnes je vás na koncertech sedm plus hostující zpěvačka Kateřina Marie Tichá. Jaká je tedy oficiální sestava?

Jsme kapela. Před asi dvěma lety jsem se potkal s Ondrou Málkem a Martinem Kasalem na jamu ve studiu Martina Ledviny. Chtěl jsem dát dohromady kapelu, kluci mi pustili své věci, zahráli jsme si, pokecali a zjistili jsme, že vlastně chceme dělat stejnou věc. Tak vznikl Jelen, a proto jsme na prvních fotografiích byli jen my tři. Postupně jsme zjistili, že určitě ještě potřebujeme kytaristu a další muzikanty. Narostlo to do sedmičlenné sestavy plus s námi ještě hostuje Kateřina.

Již 18. února zahájíte turné s kapelou Nebe. Na co se lze těšit?

Bude to naše první turné, na kterém nebudeme předskupina, ale obě kapely budou hlavní. Proto se během večera na pódiu také propojíme. Chystáme vzájemná hostování i společné skladby. Strašně se na to těšíme.