Jan Novák, který emigroval v šestnácti letech s rodiči a sestrami do Rakouska a poté zakotvil v Chicagu, je znám rovněž jako scenáristický spolupracovník Miloše Formana. Právě od něj se mu dostalo iniciace k sepsání této knihy.  Forman navštěvoval totéž poděbradské gymnázium jako bratři Mašínové a jejich souputník Zbyněk Janata. Ještě před knihou vznikl filmový scénář, jenž měl režírovat Ivan Passer a za kamerou měl stát Miroslav Ondříček. Na projekt se ovšem nenašly peníze.

Novák nesporně prokázal svou stylistickou zdatnost a empatii, takže kniha není pouhým suchým dobovým svědectvím, ale čte se téměř jako dobrodružný román. Tempo příběhu, výborně nastartované již počátečním vstupem in medias res do první akce skupiny, navíc velmi dobře udržuje rozčlenění do krátkých kapitol.

Vojáci do míru a do války

Zatím dobrý není první knihou zabývající se příběhem bratří Mašínů, známa je především publikace Oty Rambouska Jenom ne strach. Novák, čerpající především z vyprávění Josefa Mašína a z konzultací dalších zúčastněných, ovšem přidává to nanejvýš potřebné - rodinný a dobový kontext činů těchto mladíků.

A tak vidíme, že bratři měli velký vzor ve svém otci, Josefu Mašínovi starším, který byl jedním ze "tří králů" českého odboje za II. světové války. Svou odvahu prokázal za války i strýc Ctibor Novák. Ten měl proti svému švagrovi větší štěstí, konec války ho zastihl v německé věznici. 50. léta se mu už ale přežít nepodařilo - po útěku svých synovců byl popraven. Rodina Mašínových by ale nebyla tak silná bez tří žen - babičky Emmy a obou Zden, matky a sestry.

Josef Mašín starší rozlišoval vojáky do míru a do války. On i jeho synové jistě patřili k těm druhým. Nejde o rozlišování míry krvelačnosti, nýbrž bojeschopnosti. Vždyť bratři Mašínové obdrželi ještě jako neplnoletí od prezidenta Edvarda Beneše vyznamenání za svou protifašistickou činnost.

Po Únoru ale přichází třídní boj. Josef Mašín nedostane maturitní vysvědčení, přestože zkoušku složil, rodinná vila je zabavena... Kromě holého života nemají poděbradští mladíci už co ztratit, jsou dotlačeni ke zdi, a jestliže do ní nechtějí znovu a znovu narážet (a to oni nechtějí), jedinou možností je reakce.

Příprava na útěk i útěk samotný (podzim 1953) stojí několik životů na obou stranách. Z pěti členů jejich skupiny se do západního Berlína dostanou jen tři, vedle obou bratrů ještě Milan Paumer, další dva, Zbyněk Janata a Václav Švéda, jsou zadrženi a následně popraveni.

Neschopnost policistů NDR

Členové odbojové skupiny jsou nejen schopní a odvážní, ale i roztržití, například často ztráceli zbraně, a otázkou zůstává, zda, pokud by se jim podařilo sehnat dostatečný obnos východoněmeckých marek, by vlakem v klidu nedojeli až do Berlína.

Ukazuje se rovněž neschopnost východoněmeckých policistů. Akce se jich zúčastnilo třicet tisíc, ale bez úspěchu. Navíc chyběli na hranici mezi dvěma Berlíny, přestože bylo jasné, kam skupina odvážných mladíků mířila.

Stejně ne úplně objasněným bodem zůstává, proč se bratři Mašínové nechali tak snadno od amerických vojáků (tedy těch do míru) odradit od návratu pro svého zraněného kamaráda Švédu na východ Německa a následně i do Čech. Na druhou stranou je zase tento krok, společně s následným vystoupením všech tří přeživších z americké armády, důkazem, že mladíci nebyli žádnými krvežíznivci, kteří bez pistole v kapse prostě nemohou být.

Jan Novák v jednom z rozhovorů uvedl, že příběh akceschopnosti Mašínů je protipólem k "pohledu zhrzených svazáků, kteří zažili deziluzi z komunismu". Ano, ale navíc zachycení této deziluze přichází až o deset let později, vždyť třeba Milan Kundera vydává Žert (dopsaný 1965) až v roce 1967, v roce 1955 ovšem ještě píše poému o Juliu Fučíkovi Poslední máj. (Autor je šéfredaktorem Tvaru)

Jan Novák: Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války

Přeložila Petra Žallmannová, Petrov, 800 stran, cena 490 Kč