Kdybyste byl přijel před dvěma lety s kapelou My Chemical Romance, hráli byste zřejmě ve velké aréně. Naposledy jste v České republice vystoupili v roce 2011 na festivalu Rock for People, a to jako hlavní hvězda. Váš středeční koncert se odehrál v klubu Lucerna Music Bar. Jste s tím spokojený?

Nejen to, jsem nadšený. Mám radši intimnější koncerty. Když jsem se rozhodl, že do toho půjdu a budu vystupovat sám, věděl jsem, že to mohu očekávat. Má očekávání byla extrémně nízká. Udělal jsem nepopulární rozhodnutí, které nebylo dobře přijato, ale následoval jsem hlas svého srdce. Myslel jsem, že budu hrát ve sklepích, a byl jsem připravený to absolvovat.

Proto je pro mě úžasné, když přijedu do Prahy a mám koncert pro více než sedm set lidí. Líbí se mi, že mám možnost se znovu napojit na své publikum. Předtím jsem měl pocit, že mezi My Chemical Romance a diváky vznikl příliš velký odstup. Když jsme hráli v arénách a halách, měl jsem dojem, že jsem s publikem ztratil kontakt.

Prostě jste byl nejspíš unavený z rozměrů, kterých vaše kapela dorostla. Kdybyste takovou popularitu časem získal i sólově, asi byste se jí ale nebránil, že?

Přesně tak, máte pravdu. Myslím, že kdyby se to stalo, reagoval bych jinak. Z My Chemical Romance se nakonec stal obří stroj, který se mi nelíbil. Byly tam věci, které bych změnil, kdybych v tom projektu chtěl pokračovat. Ale já cítil, že nastala doba, kdy by ta kapela měla skončit. Pořád si myslím, že to tak mělo být. Byla to mašinérie, ve které už bylo těžké být.

První sólové album jste nazval Hesitant Alien, tedy Váhavý mimozemšťan. Proč?

Pořád se tak cítím a vyhovuje mi to. Přijal jsem to a užívám si to. Je vlastně příjemné stát mimo. Má žena mi vyprávěla, co řekla v jednom rozhovoru RuPaul. Tvrdila, že nechápe, proč lidé tak bojují, aby se z té pozice dostali, protože jí je na pokraji dobře.

To se mě opravdu dotklo. Chápu ji. Víte, mně se třeba nelíbí, když se něco propaguje tak mohutně, až to ztratí kouzlo. Vytratí se původní energie. Vyhovuje mi být na pokraji, vždycky jsem to tak měl.

Také tvrdíte, že jste se znovu našel a vrátil do doby, kdy jste studoval umění. Týká se to pouze hudebního směřování, nebo je to spíše myšleno obecně?

Je to téměř fyzické znovuobjevení, jde to ruku v ruce s uměním. Má hudba a fyzický svět se vždy měnily v podivné symbióze společně. Umění, které jsem tvořil při práci na posledním albu, opravdu odpovídalo váhavému mimozemšťanovi. Bylo výstřední. Mám ale pocit, že směřuji k dospělejšímu stylu. Myslím, že v budoucnu tam bude méně nejasnosti a neostrosti.

S My Chemical Romance jste asi tvořili takříkajíc pod drobnohledem.

Ano. Když jste v kapele, která dosáhne takové velikosti jako ta naše, trvá všechno hrozně dlouho. Všechno se dlouho řeší a někdy se dává hudba k poslechu zkušebním skupinkám, aby se zjistilo, co si o ní lidé myslí. To podle mě nemá s uměním nic společného. Nelíbilo se mi to.

Šlo to někdy tak daleko, že jste měl pocit, že výsledek po všech zásazích zvenčí neodpovídá původnímu uměleckému záměru?

Natáčení posledního alba My Chemical Romance dosáhlo bodu, kdy jsem už od něho dal ruce pryč a jenom chtěl, aby konečně vyšlo. Natočili jsme ho, sešrotovali, natočili znovu a pořád někdo něco měl. Jsem na tu desku pyšný, ale měl jsem pocit, že už mě jako umělce poskvrnilo příliš mnoho rukou.

Nyní si užíváte naprostou uměleckou svobodu, nebo je někdo, od něhož si do práce rád necháte mluvit?

Užívám si svobodu. Ale existují lidé, které vyslechnu. Má žena Lindsey mě nejvíc podporuje, je můj největší fanoušek. A já mimochodem její. Také producent alba Hesitant Alien Doug McKean je nejen skvělý kolega, ale v posledních osmi letech součást mého života. Pracoval už na albech My Chemical Romance nazvaných The Black Parade a Danger Days. Máme blízký vztah. Často se ho ptám na názor. Čas od času se rád obrátím i na The Hormones, jak říkám svým muzikantům.

Jste také spoluautorem několika komiksových knížek. Pracujete teď na něčem?

Pracuji na třetí sérii komiksu The Umbrella Academy. Je to dobrý způsob, jak se zabavit na turné. Nevydržím nic nedělat a na turné bývá hodně prodlev. Čas trávím kreativně. Buď skládám hudbu, nebo tvořím nějaké obrazy, případně píšu. Když se pustím do komiksu, vím, že mě to zabaví na šest měsíců, což je skvělé.