Skupina, poučená na improvizaci, na nahrávce nese odkaz brněnské alternativní scény. Kloubí  výboje alternativního rocku s minimalismem, postupy zvukový experimentů i intimitou folku.

Co vás inspiruje?

Kyšperský: Velký guláš všeho, co jsme kdy slyšeli. Já mám rád Einstürzende Neubauten. Aleš je víc na jazz a na Zorna, ale máme rádi i ambient. Je toho hodně.

A co mimohudební vlivy?

Kyšperský: Určitě existují. Mám rád Ivana Wernische, protože si rád hraju se slovy.  A jako člověk, který píše texty, bych byl rád, kdyby naše CD lidé nebrali jen jako hudbu, ale věnovali se i textům. Na koncertech zase děláme happeningy, zvukové instalace nebo minidivadelní hry na dvě tři minuty.

Daří se vám s takto nezvyklým přístupem hudbou nalézt posluchače?

Kyšperský: Jsme menšinová kapela, ale jsou i menšinoví posluchači.

Pilgr: A skupina menšinových posluchačů se nezmenšuje, zůstává pořád stejná. Samozřejmě, že chceme, aby naši hudbu slyšelo co nejvíc lidí, ale musíme dělat to, co nás baví, jinak bychom se v tom necítili dobře.