Poněkud temná pohádka Boženy Němcové Sedmero krkavců a usměvavá, vtipná Alice Nellis, to na první pohled nejde moc dohromady. Na co se tedy diváci mají těšit?

S názorem, že to je temná, smutná, tragická pohádka, bojujeme, a nejspíš až na premiéře lidé uvidí, že je vtipná, krásně barevná, veselá. První část se odehrává na vesnici, v přírodě, pak se děj přesune na zámek za dvěma velmi rozdílnými a zábavnými princi a zlou královnou.

Závěr je dramatičtější, ale rozhodně to v našem podání není temná pohádka. Alice ji koncipovala pro celou rodinu, najdou si tam své děti i dospělí, a myslím, že je i dost akční, aby mohla zaujmout dokonce teenagery.

Alice Nellis je zkušená a respektovaná režisérka, vy začínáte. Jak jste se daly dohromady a jak jste se vůbec tak mladá dostala k producentství?

Není to úplně náhoda, spěla jsem k filmu od dětství. Ve třinácti letech jsem přemýšlela, jak se k němu dostat, a zjistila jsem, že jediná možnost je hraní. Šla jsem tedy na konkurz a dostala malou roli ve filmu Báthory. Pak už jsem se kolem herectví, reklamy a produkce pořád motala a před třemi lety, kdy už jsem si hledala látku, mě majitel jedné herecké agentury seznámil s Alicí Nellis. Podepsaly jsme smlouvu a pustily se do toho.

Jak jste se v těch začátcích cítila – musela jste sehnat všechny peníze, nebo už alespoň něco bylo jistého?

Nebylo nic a já jsem do toho šla s velkou naivitou. Seběhlo se to během týdnů, měsíců a já teprve zpětně vidím, jak velké to bylo riziko, a jsem vděčná Alici, že mi tu důvěru dala. Všechno jsem se učila za pochodu, skočila jsem do vody a musela plavat, ale byla to nejlepší škola. Shánění financí bylo náročné, ale když se první peníze rozjedou, není už cesta zpět. Naštěstí jsme dostali podporu českého, slovenského i evropského fondu, bez toho by to vůbec nešlo, a pak v rozhodující chvíli projevila zájem soukromá televize a distribuční společnost.

Jak jste si užila natáčení?

Strašně jsem se na něj těšila, nemohla jsem se dočkat. Ale pak se to zase tak semlelo, že jsem vlastně jen pendlovala mezi natáčením v Tatrách, na Zvíkově a na Moravě a školou. V noci jsem vyjížděla z natáčení, abych byla ráno na zkoušce. Takže se těším, že příště si to snad užiju víc. I když samozřejmě vím, že práce producenta není ani tak na place jako v kanceláři u počítače a na pracovních schůzkách. Na place ale asi vždycky budu chtít být co nejvíce.

Pohádka Sedmero krkavců je připravena na léto.

Pohádka Sedmero krkavců je připravena na léto.

FOTO: Bioscop

Měla jste strach ze spolupráce s tak úspěšnou režisérkou?

Mám jednu velkou výhodu, a tou je, že nemám strach, ale respekt. Se strachem bych tu práci vůbec nemohla dělat. Před Alicí mám velký respekt, moc si jí vážím a doufám, že dnes už to je vzájemné. Od ní především to byla velká odvaha pracovat s tak mladou holkou. A já cítím velkou odpovědnost vůči ní, hercům, štábu, divákům. Aby film nepropadl, aby se zařadil do české pokladnice filmových pohádek.

Společnost Honys Motion, pod jejíž hlavičkou film vzniká, jste založila společně se svým otcem Zbyňkem Honysem, zkušeným manažerem. Jaký je jeho podíl na filmu?

Firmu jsme založili společně, ale jeho práce je v jiném oboru, byť dříve dlouho pracoval v televizi. Když mi bylo asi devatenáct, chtěla jsem už mít vlastní firmu, ale bála jsem se ten krok udělat sama, založení eseróčka mi tehdy připadalo jako ohromný životní krok. A táta řekl: „Dobře, podpořím tě tím, že společnost založím, ale pak už si podnikej sama, ale rád tě v tom podpořím. A hlavně nezkrachuj.“

Počítáte s tím, že se stanete už definitivně filmovou producentkou, nebo vás občas ještě láká herectví, jímž to celé začalo?

Hrozně ráda bych u filmu zůstala, ale vždycky z té obchodní, ekonomické stránky, to je moje silná stránka, herectví už nejspíš ne. Možná si někdy zase zahraji v některém filmu maličkou roli, ale víc ne. Studuji na VŠE národohospodářství, to je dost všeobecný obor a dává dobré základy pro producentskou profesi. Ta totiž spočívá hlavně v tom, že člověk umí dobře udržovat obchodní vztahy, pracovat s čísly a orientovat se v právu.

A protože jsem bakaláře vystudovala v Německu a ve Francii, z níž jsem pendlovala kvůli tomuto filmu, chtěla bych mít v práci větší obzor než jen českou kotlinu. Těším se, že se jednou dopracuji i k širším mezinárodním koprodukcím. Ale jsem na začátku a tím teď budou mimo jiné schůzky a ukázky Sedmera krkavců obchodníkům na únorovém filmovém festivalu Berlinale.