Na začátku desky je skladba Zmatená generace. Co pro vás znamená?

Chobot: Je pro nás výjimečná tím, že kromě ní a písně Škarohlíd vycházejí všechny další ve svých textech z osobních prožitků a pocitů. Zmatenou generaci jsme pojali globálněji, pokusili jsme se do ní promítnout náladu, kterou cítíme mezi lidmi naší generace. Pojem ztracená generace je dobře známý. O naší generaci si však myslíme, že je zmatená. Má strašně moc možností, může se rozhodnout, co bude dělat, a to jí dělá zmatenou.

Sázavský: Všechny bitvy už jsou vybojované, vyšší cíle byly dosažené a my si musíme vybrat cestu každý sám za sebe. Uplatnění musíme hledat individuálně, generační cíl je pro nás neznámý.

Chobot: Když je někdo zmatený však neznamená, že je zbytečný. Nemluvíme v té písničce za všechny naše vrstevníky, spousta z nich ví, co dělá a kam chce dojít. Zachytili jsme prostě před dvěma lety, kdy písnička vznikla, náš tehdejší pocit.

Martin Chobot (vlevo) a Filip Sázavský už své album pokřtili.

Martin Chobot (vlevo) a Filip Sázavský už své album pokřtili.

FOTO: BrainZone

Pro vás dva byla východiskem z onoho zmatení skupina?

Chobot: Dalo by se to tak říct. Ještě loni se každý týden scházeli lidé, kteří jsou nějak spojení s agenturou Lewron Music, a nabízeli si vzájemně písničky. My dva jsme je nosili také a manažer Lešek Wronka se nás jednou zeptal, jestli bychom je nechtěli zpívat sami. Byla to ta nejpřirozenější cesta. Jdeme do toho naplno, eFeM je naše srdcovka.

Co přesně předcházelo vydání alba?

Chobot: Nejdřív jsme natočili dva singly. Prvním byla loni v červnu právě Zmatená generace, nijak zvlášť se ale neprosadila. Rádia na ni moc neslyšela. A tak jsme si řekli, že nahrajeme rovnou celé album a uvidíme, jestli si dramaturgové vyberou něco jiného.

Tvrdili jste, že kromě dvou písniček jsou ostatní v textech osobní. V jakém smyslu?

Chobot: Jde především o vztahové záležitosti a o emoce, které s nimi souvisí nebo přišly odjinud. Pro mě je nejdůležitější písnička Deset let. Napsal jsem ji před dvěma lety, kdy uběhlo deset roků od smrti mé mámy. Cítil jsem potřebu napsat vzpomínkovou písničku. Dost lidí mi vytýkalo, že z ní to téma není patrné. Ode mě to ale byl záměr. Přišlo by mi hloupé zpívat polopaticky o tom, jak je mi po mámě smutno.

Jako autorovi písničky mi je jedno, jestli v ní posluchač najde mé téma, anebo si dosadí své. Řada lidí bere Deset let jako skladbu o setkání se starou láskou. Nemám s tím problém, jsem naopak rád, když si v ní něco našli.

Sázavský: Pro nás oba je důležitá i píseň Barevné polibky. Refrén jsme napsali, když nám bylo kolem osmnácti. Hráli jsme spolu na kytary, pokoušeli se něco skládat a oba jsme byli platonicky zamilovaní do stejné holky.

Chobot: Text ve slokách ale vznikl mnohem později. Jeho základem byly esemesky, které jsem psal jiné holce.

Jak to dopadlo s tou platonickou láskou?

Sázavský: Nic se nestalo. A asi je štěstí, že si nikoho z nás nevybrala, protože bychom spolu zřejmě nehráli.

V dubnu vyrazíte na turné v roli předkapely Ewy Farne. Nemáte obavy z toho, že to lidé budou považovat za protekci s ohledem na to, že Martin hraje v její skupině na kytaru a je navíc její přítel?

Chobot: Dlouho jsme to řešili, dokonce jsme se tomu zpočátku bránili. Nakonec jsme si ale uvědomili, že jsme s Filipem spolupracovali na Ewině desce, takže máme dost společného i po umělecké stránce. Navíc bude její turné akustické, a to vyhovuje zvuku našich skladeb. Věřím, že to nikdo nebude brát jako protekci. Kromě toho jsem si stoprocentně jist, že kdyby se Ewě naše písničky nelíbily, tak s ní na turné nepojedeme.

Píšete dál písně pro hudební projekty, které zastupuje Lewron Music Center?

Chobot: Skončilo to, žádné schůzky už se nekonají. Pro Ewu Farnou jsme něco napsali na album Leporelo a zbytek písniček je pro nás. Kdybychom složili nějakou, která by se do našeho repertoáru nehodila, nabídli bychom ji nejdříve Ewě.

Jak vůbec reaguje na vaše písničky?

Chobot: Skládáme je většinou u nás doma, takže je zpravidla první člověk zvenčí, který je slyší. Nemá problém nám říct, že se jí nelíbí. Naopak písnička Co proti mě máš, kterou máme na desce, se jí líbila tolik, že ji chtěla zpívat. Nakonec jsme se však dohodli, že zůstane nám, už jenom proto, že text je psaný pro kluka.

Jaké máte ambice?

Sázavský: Dobře se prezentovat na blížícím se turné a potom se objevovat na akcích, které budou komornějšího rázu. Minulé léto jsme měli možnost se představit třeba i na větších akcích typu městských slavností.

Více nám ale seděly menší prostory, které jsou pro naše písničky v akustickém podání vhodnější. Rádi například vzpomínáme na koncerty před skupinou Neřež v pražské Balbínce. Písničky děláme v první řadě pro sebe, protože nás to baví, ale pokud bychom se hudbou časem uživili, byl by to splněný sen. Momentálně máme připravených už dalších asi osm skladeb, které se budeme snažit zveřejnit, co nejdříve.