Článek
V repertoáru jeho Hudební scény se objevují pravidelně Kráska a zvíře, Zahrada divů, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Sněhurka. Mary Poppins, Duch a nejnověji Let snů Lili.
Je to muzikál nizozemské provenience. Martin Lingnau, Jurrian van Dongen a Koen van Dijk ho stvořili pro zábavní park Efteling v roce 2011 a sklidil kolosální úspěch. K nám ho nyní uvádí Petr Gazdík.
Let snů Lili sděluje křehká a milá poselství. Třináctiletá titulní hrdinka se sluchátky s hity na uších žije v rodině přepracovaných a frustrovaných rodičů a s babičkou, která jí donekonečna vypráví o elfech a trollech, v jejichž říši už Lili nevěří. Toho ovšem využívá samozvaný trollí král Fůrius usilující o zničení říše Oberona a Titánie. Stačí nevíra ve svět fantazie.
Na rodinné muzikály by se i kritici měli vypravovat s lakmusovými papírky - dětmi. Ten můj je čtyřletý. Ovšemže rodu ženského.
Kde bych konstatoval vektor ke kýči, zejména nad scénou Davida Bensona, a kde bych naopak vyzvedl výtvarnou fantazii kostymérky Veroniky Hindle, rozené Babrajové, ona se vyjádřila metaforou: „Moc květinek, ale elfové jsou motýlci.“
Královna elfů Titánia Jana Musilová s malým elfíkem Rozárkou Uličníkovou.
Za kousky hloupého trolla Nemotoruse nezbývá než pochválit výkon Jakuba Uličníka. Hvězdou večera je ovšem Natálie Grossová v titulní roli, velký pěvecký i herecký talent. Jana Gazdíková jako babička je majitelkou hlasu barvy nakřáplého květináče a zpívat by neměla ani doma.
Nejlepší pěvecký a herecký výkon večera naopak podal Lukáš Vlček v roli Fůriuse, jenom o krůček za ním zůstali Jana Musilová a Milan Němec v rolích maminky, tatínka, Titánie a Oberona.
Nemotorus, troll toužící být elfem (Jakub Uličník) se strážemi ze sboru trollů v kostýmech Veroniky Hindle (Babrajové).
Na ten muzikál zajděte. Možná bude babičku zpívat Dana Herzowa a třeba je Jan Apolenář ještě lepším Fůriusem než Vlček a Igor Ondříček přísnějším Oberonem než Němec.
| Martin Lingau, Jurrian van Dongen, Koen van Dijk: Let snů Lili |
|---|
| Režie, překlad a úprava: Petr Gazdík. Premiéra 24. 1., psáno z 2. premiéry 25. 1. na Hudební scéně Městského divadla Brno. |