Článek
Na začátku roku jste představili videoklip k písni The Lottery, který je postavený na záběrech na vašeho zvukaře Ryana O’Haru. Věděl, že ho natáčíte?
Věděl o tom. Nikoho bych tajně nenatáčel. Ale v klipu můžete vidět, že na to dočista zapomněl. Natáčeli jsme ho tolikrát, že už o kameře nevěděl a začal se chovat přirozeně a dělat to, co dělá každý večer. Je to legrace. Našli jsme ho v Baltimoru a jel s námi celé severoamerické turné. Přijede s námi i do Evropy, takže uvidíte jeho malou paralelní show i v Praze. Občas zapomínám zpívat, když ho sleduji.
Loňský rok byl pro kapelu úspěšný. Natočili jste po šestnácti letech nové album Do To the Beast, vyšla reedice vaší nejúspěšnější desky Gentleman, zvaná Gentleman at 21, byli jste na turné. Co vás nejvíc těšilo?
Užíval jsem si, že s kapelou hrajeme novou hudbu. Když jsme u vás byli naposled, hráli jsme jenom písničky, které jsme složili v devadesátých letech. Že jsme natočili novou desku, která je nyní stavebním kamenem koncertů, je pro mě velmi uspokojující.
Desku jste vydali před necelým rokem. Stále na koncertech cítíte rozdíl v energii nových a starších písní?
Ano, ale jsou to všechno písničky, které jsem napsal, jenom v jiném životním období. Proto si myslím, že se spolu k sobě pěkně hodí, je to jedna rodina. Dobře si to sedlo.
Zpíváte některé z nich radši?
Některé písně z minulosti jsou tak temné, že mám pocit, že vyvolávám duchy. Třeba Faded je osmnáct let stará. Je to gospelová písnička, kterou jsem vždy chtěl napsat. Mám ty písničky upřímně rád, ale i ty nové jsou z období, které je pro mě také vzrušující. Vlastě se nedá říct, že bych preferoval staré, nebo nové. Jen pocity, které naživo vyvolávají, se liší podle toho, jak se měnily okolnosti, kdy jsem je psal.
V říjnu jste pod názvem Gentleman at 21 po jednadvaceti letech vydali album Gentleman. Jak vzpomínáte na dobu jeho vzniku?
Je to jediná deska, kterou jsem napsal na cestách. Tehdy jsme byli na turné k albu Congregation. Začal jsem tehdy psát pár písniček, které pak skončily na desce. Na turné jsme je rovnou zkoušeli. Pamatuji si, že ta deska vznikla velmi rychle. Chtěla na svět. Někdy musíte trpět, aby něco vzniklo, někdy se to vleče. Gentleman se ale velmi chtěl narodit. Byli jsme na turné v Evropě, a když jsme se vrátili, hned jsme zamluvili studio, desku natočili za tři týdny a za pár měsíců jeli na turné. Bylo to hektické období. Já i kapela jsme tehdy byli v jednom kole. Víte, mám veselé i nepříliš veselé vzpomínky na tu dobu. Není to nejveselejší deska na světě. V té době kolem byla určitá temnota.
Jedna recenze album Gentleman charakterizovala jako váš pohled do zrcadla. Co v tom zrcadle zpětně vidíte?
Zmateného, naštvaného mladého muže.
Písničku My Curse z toho alba tehdy nazpívala Marcy Mays. Je pravda, že to bylo proto, že ta píseň je pro vás natolik osobní, že jste ji nedokázal zazpívat?
Já se ji pokoušel zpívat, ale nelíbilo se mi, jak se při tom cítím. Tak jsem poprosil Marcy, aby ji nazpívala za mě.
Zpíváte ji někdy?
Občas jsem ji zpíval, ale už jsem to nedal tak dvacet let.
Když jste se před třemi lety dali po šestileté pauze opět dohromady, nevěděli jste, co z toho bude. V který moment jste se rozhodli, že je čas na nové písničky?
Hned zkraje roku 2012. Hráli jsme tehdy koncert s r’n’b zpěvákem Usherem a užívali jsme si to tak moc, že jsme se rozhodli si zamluvit studio a vyzkoušet, co se stane. Když vznikly první čtyři písničky, měli jsme z nich dobrý pocit, a tak jsme pokračovali.
Loni jste vystoupili na českém festivalu Rock for People. Jak se vám tam líbilo?
Pamatuji si, že jsme tam byli a užili si to. Českou republiku mám velmi rád, ale upřímně... za rok máme přes sto koncertů, někdy se to sleje. Navíc mám radši klubové koncerty, to je můj styl.
Jak se cítíte opět pohromadě, když už vidíte, že vám to s kapelou opět funguje?
Vše je tak, jak má být. Loňské koncerty byly jedním z nejlepších zážitků, které jsem kdy s touto kapelou měl. Zase jsme na cestách s přáteli, s týmem. Je to spousta lidí, kteří se znají už dlouho, takže jsme jako velká rodina. Já si to užívám každou vteřinu.