Krok za krokem tak divák sleduje, jak folklór ovlivnil secesi, nastupující modernu, meziválečnou avantgardu, art-deco, umělce 40. i 50. let, léta normalizace i postmodernu. Lidové umění se stávalo manifestem národního uvědomění, návratem k výtvarným i morálním kořenům a inspirovalo leckteré z talentovaných tvůrců k usilovné snaze po vytvoření "národního stylu".

Toto vše je na výstavě připomenuto, ale jen v hrubých obrysech, protože záběr je téměř bezbřehý: od ikonografie až po vliv dekorativní ornamentiky, od obrazů a soch až po keramiku a sklo. Z toho, co organizátoři chtěli demonstrovat jako nosná uměleckohistorická témata, zůstalo vše jen naznačeno a demonstrováno na několika tu lépe, tu hůře vybraných ukázkách. Mnohem lépe je připraven katalog expozice.

Chybí jasnější koncepce

Kdyby se pozornost badatelů s ohledem na prostory a rozsah expozice soustředila jen na určité období či ikonografii a výstava sama byla komponována jinak, mohla by se vzájemná spojitost ukázat výrazněji a přesvědčivěji. Citelně tu třeba chybí konfrontace shromážděných výtvarných děl profesionálů s etnografickými exponáty lidových tvůrců. Obrazy, sochy i fotografie architektury divák chápe jen jako abstraktní ilustrace, které naznačují to, co už stejně tušil nebo věděl.

I opravdové uměleckohistorické objevy a živé inspirace se ztratily a utonuly někde mezi akademickými obrázky smutných děvčic a roztoužených šohajů.

Autoři výstavy něco přehnali, něco vynechali nebo opomenuli (tapisérie, moderní krajka, autorská móda, scénografie nebo fotografie). "Folklorismus" je nám jednou představován jako mrtvý muzejní exponát určený pro některý ze skanzenů, podruhé je zas dokumentován na dílech, která lze jen intuicí považovat za ovlivněná lidovou kulturou. Nosné téma výstavy bych viděl někde uprostřed těchto dvou krajností.

Mumie s valaškou

Jediným nezapomenutelným symbolem výstavy se zřejmě stane vtipná, byť morbidní instalace Františka Skály, která by se docela dobře mohla popsat jako egyptská či incká mumie oblečená do lidového kroje nějakého valašského ogara a ozbrojená valaškou. Šohaj je mrtev, ať žije král!

Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století

České muzeum výtvarného umění, 30. 6.-19. 9. Husova ulice, Praha