Role Thompsona a zároveň Birdmana se zhostil Michael „Batman“ Keaton, který po londýnské premiéře poskytl následující rozhovor.

Co má váš Batman společného s vaším Birdmanem?

Můj hlas, tedy můj pozměněný hlas. Když jsme si vymýšleli příběh pro postavu Birdmana navrhl jsem, že bychom mohli použít, můj “batmaní“ chraplák. Většina lidí si myslí, že to byl můj zvukově upravený hlas, ale byl to můj hlasový vynález pro postavu ve filmech o Batmanovi. A teď se stal jakousi noční můrou herce Riganna Thomsona. Musím říct, že jsme si vymýšlení Birdmanova příběhu dost užili.

Kdybyste byl novinář, zařadil byste Birdmana při rozhodování o Zlatých glóbech do kategorie dramatu, nebo komedie?

Nevím. Technicky to komedie je, protože některé pasáže jsou opravdu vtipné, pak se to ale otočí, a je to drama. Asi bych volil kategorii pro nejlepší film jako takový... Protože tohle je film, který se špatně zařazuje mimo jiné proto, že je jedinečný. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Polohy mé postavy se mění během jediné scény, a je těžké najít pro takový způsob práce jednoduché vysvětlení. Bylo to asi to nejsložitější a nejchytřejší, co jsem kdy dělal.

Cítil jste to už při čtení scénáře?

Hned jsem věděl, že to je po dlouhé době něco, co skutečně chci dělat. Iňarritu přesně věděl, co chce. Měl jasnou představu, jak se bude která scéna natáčet. Asi nejsložitější byla scéna Rigganovy zoufalé snahy dostat se včas na jeviště: musí jen ve slipech oběhnout celé divadlo zvenku. A skutečně jsme natáčeli na Time Square v historické budově St. James Theatre. Všechno, každý detail, každý centimetr té scény byl přesně naplánován. Byla to velice precizní choreografie, která mne zas a znovu fascinovala. Nebyl tam žádný prostor pro improvizaci, ale i tak se to točilo mnohokrát...

Záběr z filmu Birdman.

Záběr z filmu Birdman

FOTO: CinemArt

V Birdmanovi jde především o návrat herce z komerční sféry filmových trháků k závažné umělecké práci - je to i pro vás svým způsobem comeback?

Já to tak nevnímám. Riggan stále hledá sebepotvrzení, lásku, přijetí, ale v rámci toho už dávno ztratil sám sebe. Naštěstí si to uvědomil a snaží se vrátit zpátky ke kořenům, k divadlu, k těm, které (snad) miluje. Tahle situace je pro něj schizofrenní, plná vzestupů a pádů. Já nemám v povaze chovat se jako on, to stojí spoustu energie, a proto to nedělám. Ale oba jsme lidé a herci, a tak pro něj mám jisté pochopení. Na rozdíl od něj já vím, že můj život je o moc důležitější než má kariéra.

Takže nelitujete, že jste odmítl některé posléze úspěšné role?

V určité fázi života máte různé priority, třeba děti. Začal jsem tyhle věci brát trochu volněji, když syn odrostl. Mohl jsem si říct, že už jsem něco dokázal profesně, mám nějaké peníze v bance, prožil jsem několik vztahů... Dává to člověku potřebnou volnost.

Naštěstí moje kariéra existovala už před Batmanem a pokračovala i po něm. Herecká práce je trochu prozaičtější, než si lidé představují. Není to tak, že si herec pořád vybírá. Občas je prostě rád, že nabídka přijde a je alespoň trochu rozumná... A když je navíc od dobrého režiséra, jako je Iňárritu, tak je to radost.

Vžíváte se svých postav, nebo je herectví jen profese?

Rád dělám věci dobře, ale jsem líný vymýšlet si k roli nějaké filozofické výklady. Je to jen práce, další pokračování vašeho života, který proběhl skrze nový příběh. A úplně komická je představa o tom, jak vypadá úspěšná kariéra. Když máte štěstí a film vydělá, váš příští film by měl být lepší a vydělat víc! Je až legrační, jak si to lidé představují. To přece není žádná úměra. Ale když se jednou dostanete do těchto bláznivých dimenzí, je těžké tomu tlaku odolat, nepoddat se a dělat to, co skutečně chcete. Já jsem zodpovědný za to, co dělám, jsem dobrý v tom, co dělám, ale bez dobrého scénáře bych nic z toho nemohl ukázat. Je vlastně jen a jen štěstí, když se potkáte s takovými režiséry, jako jsou Tim Burton, Kenneth Branagh nebo Alejandro Iňárritu - a ani tak nemáte nic jisté.

Birdman je o prolínání fikce a reality - divadlo ve filmu, život v divadle... Hrál jste vy osobně divadlo? Aco vaše zkušenosti se stand up vystupováním?

Trochu jsem hrál divadlo ve škole. Pak jsem musel jít pracovat, abych si vydělal a mohl jít zpátky do školy. V New Yorku jsem trochu hrál, zajímal jsem se o psaní, potom jsem dělal nějaké 16milimetrové filmy a pak jsem se posunul do Los Angeles. A s divadlem byl konec. Se stand up vystupováním nějaké zkušenosti mám, a proto tuhle práci obdivuji. Byla to jedna z nejchytřejších věcí, co jsem kdy dělal. Lidé si neumí představit, jak těžký je to obor. Bavit lidi v přímém přenosu je věda, ale ta nezávislost je úžasná. Ale taky dost drsná: příště vás pozvou znovu, nebo taky ne...

Cítíte kolem sebe oscarový tlak?

Jaký tlak, o čem to mluvíte? Tak za prvé, tohle je částečně otázka jakési produkční politiky, a to se mne netýká. Taky už jsem dost starý na to, abych se nechal smýkat podobnými emocemi. Jsem rád, že jsem dostal skvělou roli a snažím se si to užít, jak nejlépe umím. Jestli dostanu nebo dostaneme Oscara, na tom nic nezmění.