Tehdy jednadvacetiletý mladík jel se svou přítelkyní Miriam Berendsenovou vozem Chevrolet Corvetta na silvestrovskou párty v Sheffieldu. Předjela ho Alfa Romeo a podle Allenovy pozdější výpovědi mu její řidič zkřížil cestu tak, že nezvládl řízení. V jedné z následujících zatáček ztratil nad vozem kontrolu, ten přeletěl přes kamennou zídku a skončil na poli. Allen z něho vyletěl ven.

„V tu chvíli jsem si pomyslel, že má ruka zůstala uvnitř,“ vzpomínal později v pořadu stanice BBC. „Měl jsem ale šok, a tak si nic dalšího z té osudné chvíle nepamatuju.“

Hudebníka na místě vzdáleném několik desítek metrů od vozu našla po chvíli jeho přítelkyně, které se naštěstí nic nestalo. Brzy dorazila pomoc a Allen byl záchrannou služnou transportován do nejbližší nemocnice, kde mu lékaři chtěli levou horní končetinu, o kterou skutečně přišel, přišít. Z celé operace ale nakonec sešlo, protože se do ruky dostala infekce.

„Že nemám a nebudu mít ruku, jsem si uvědomoval postupně. Trvalo to asi dva nebo tři týdny, než mi to plně došlo,“ vzpomíná Allen. „A potom jsem byl přesvědčen, že jsem jako bubeník skončil.“

Podobně přemýšleli i zbylí členové kapely Def Leppard, která tenkrát měla na svém kontě už tři velice dobře přijaté desky - On Through The Night (1980), High’N’Dry (1981) a Pyromania (1983). Domnívali se, že zřejmě budou muset začít hledat náhradu. Ve hře samozřejmě byla i varianta, že formace jako taková skončí.

Pevná vůle

Allen měl ale pevnou vůli. Když se se záměrem vrátit se za bicí soupravu při jedné návštěvě svěřil ostatním, dostal jejich plnou podporu. Vnaplnění odvážné vize mu pomohl tehdejší technik a pozdější bubeník skupiny Status Quo Jeff Rich. Vymysleli spolu soupravu, na kterou mohl Allen hrát pouze jednou rukou a oběma nohama.

Dvacet měsíců po nehodě přišel velký návrat. Rick Allen bubnoval se svou skupinou na tehdy významném ostrovním festivalu Monsters of Rock v Castle Donningtonu. Publikum bylo nadšené, kapela hrála jako politá živou vodou.

„Je to úžasné,“ radoval se zpěvák skupiny Joe Elliot. „Třemi končetinami hraje tak, jako by měl všechny čtyři. Nechápu to, ale je to nádhera, příklad obrovské lidské vůle.“

Rick Allen později přiznal, že jeho styl hry doznal po vážné nehodě dramatické změny. Současně je ale přesvědčen, že je unikátní. „Mohu dělat věci, které ostatním lidem vůbec nic neříkají,“ tvrdí.

Jeho fanoušci mu za to všechno říkají Thunder God, tedy Bůh hromů.

Kytarista podlehl závislosti

Již s jednorukým Allenem v sestavě vydali Def Leppard v roce 1987 album Hysteria a vstoupili do rockové historie definitivně. Dodnes se ho prodalo dvacet miliónů kusů a Allen se v té době stal na hudební scéně hrdinou, který byl dáván za příklad mladým a talentovaným lidem s tělesným handicapem.

Podobný úspěch měla deska Adrenalize z roku 1992. I na ní ale ulpěl stín tragédie. Vyšla totiž poté, co zemřel kytarista skupiny Steve Clark, jenž podlehl závislosti na drogách a alkoholu. Zemřel 8. ledna 1991.

Def Leppard přesto hráli dál. Pravidelně vydávali nová alba, hudební kritika si jich cenila nejenom kvůli tomu, že skládali velmi dobré rockové písničky, ale i proto, že měli vždy moderní zvuk a jejich koncerty byly velkým zážitkem. V letošním roce by mělo vyjít zbrusu nové album. Bude desáté studiové a vyjde sedm let po předešlém Songs from the Sparkle Lounge.

A 22. května vystoupí Def Leppard v Ostravě, o den později také v Praze. Za bicí soupravou bude samozřejmě sedět Bůh hromů.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: