Londýn nebo Berlín dokázaly tyto často architektonicky cenné stavby využít jako galerie, kluby, divadla či kulturní centra.

V Čechách převládá totalitní představa, že stará zástavba musí zákonitě ustoupit panelům a železobetonu.

Naštěstí se však blýská na časy a architektonická zvěrstva začínají nahrazovat urbanistické či estetické koncepty, ve kterých je možné i žádoucí skloubit archaičnost s moderními trendy.

Dan Merta a Benjamin Fragner, kurátoři výstavy, předkládají více než tři desítky příkladů moderně racionálního využití industriálních objektů.

Každý je vyobrazen na samostatném panelu či panelech a kromě obrazové dokumentace autoři představili i stručnou historii projektu, popis místa a jména architektů či stavebních firem. Klasickým případem je renesance ostravského plynojemu Vítkovických železáren v multifunkční kulturní centrum Gong. Ocelové impozantní koloseum má takovou vizuální přesvědčivost, že už jen vkročit do něj představuje estetický zážitek.

Obdobný případ představuje transformace pražského žižkovského nákladového nádraží. Originální funkcionalistický objekt unikl jen o vlásek demolici a dnes se v něm pořádají přehlídky soudobého designu, filmové produkce, výstavy či divadelní představení.

A podobné projekty uskutečňují i v menších městech. Výstava předkládá příklady smysluplného využití podobných objektů v Děčíně, Nižboru, Jihlavě či Libčicích.

Kulturní zralost toho kterého národa se pozná podle citlivého splynutí starého a nového do jednoho funkčního celku. Jen ten, kdo neboří, ale staví a respektuje to předešlé a nepohrdá novým, může plnohodnotně žít v eticky a esteticky vystavěném prostoru.