Už řadu let žijete na pražském Žižkově. Čím vás přitahuje?

Žižkov je takovou malou republikou uvnitř České republiky. Líbí se mi ta míchanice dělníků, nezaměstnaných a umělců.

Žil jste v Londýně i v New Yorku - je tam něco podobného?

Ano. Žižkov mi hodně připomíná londýnskou čtvrť Ladbroke Grove na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tady se vytvořila londýnská undergroundová scéna kolem mnoha kapel a literátů.

Postupně se to místo ale stalo velmi atraktivním pro bohatší lidi, kteří se rádi chtěli stát součástí té scény. A zbohatlíci tu čtvrt zničili. Žižkov má také něco z newyorské čtvrti Lower East Side kolem klubu CBGB"s, kde jsem bydlel. Když jsem tam přijel poprvé, bydlel jsem v domě, který byl natřískaný muzikanty a umělci. Mezi nimi tu žil třeba Allen Ginsberg.

Žižkov je pro mě podobným inspirativním ostrovem ve světě řvoucích mobilů a materialismu. Také tu je stále cítit jistá levicovost, rebelantství. A líbí se mi i hospody a kavárny - takové jinde v Praze nenajdete. A také to, že ulice se tu jmenují po básnících a spisovatelích. Ne jen po válečnících, jako v Londýně.

Žižkov se ovšem jmenuje podle husitského válečníka Jana Žižky. Znáte ho?

Samozřejmě. I to byl rebel. Člověk mimo hlavní proud. Outsider. A já mám outsidery rád.

Cítíte se také jako outsider?

Ano. Jiný život si nedovedu ani představit. Když jsem byl mladý, nemohl jsem dost dobře žít v dominantní společnosti, kde se všechno točí kolem bankovních účtů a reklamy. ¨

Nyní toho už schopen jsem - živím se v Praze tím, že v jedné francouzské firmě učím Čechy angličtinu. Ale stále nesdílím hodnoty dominantní společnosti, protože mi nevyhovuje ten tlak na to, abych si každý měsíc koupil novou pračku a auto.

Auto ale určitě máte.

 Ne. Jedno - krásného starého bavoráka - jsem loni rozsekal v létě při bouračce. O šest týdnů později mi shořel favorit mé přítelkyně. Beru to jako boží znamení, abych neřídil. A tak neřídím. Ale pračku mám, abych si mohl vyprat kalhoty... (smích). Ale to jsou jen věci, které nutně potřebuju. Životní hodnoty outsiderů mi přijdou mnohem přitažlivější než konzum.

Jaké hodnoty to jsou?

Jde o to, že si jako člověk berete jen to, co nutně potřebujete k životu, že nepodléháte konzumu. Outsider je podle mě někdo, kdo kontroluje svůj osud, je nezávislý, je to individualita. Myslím, že většina umělců jsou outsideři.

Vaše hudba je inspirovaná blues a rockem. Ovlivnil vás v Praze někdo umělecky?

Určitě Mejla Hlavsa, který hrál s Plastic People Of The Universe nebo s Garáží. Velmi se mi líbil také jeho sólový projekt Šílenství. Myslím, že nikdo tak dobře nezachytil potemnělou atmosféru Prahy, jako on.

Je pro vás tedy Praha melancholické město?

Myslím, že energie Prahy je velmi proměnlivá. Občas máte pocit, že jste součástí vesmíru, tak silná pozitivní energie tu vládne. Jindy, když se zamračí a začne pršet, máte nutkání vypadnout pryč. Ale Praha vás stejně přitáhne zpátky, protože má něco jako drápy.

Tak to napsal Kafka a myslím, že to je přesný postřeh. Praha je náladově proměnlivá - stejně jako žena. Takový Londýn, ten je nudný - má srdce z kamene a byznysu. Ale vyplatí se tam zajet na pár dní. Je to přece jen kulturní metropole. Proto mám rád i Berlín, který je takovým evropským New Yorkem.

V Praze žijete od roku 1995, ale jezdil jste sem i dříve. Jak se podle vás za tu dobu změnila Česká republika?

Je už součástí západního světa, kde konzum hraje hlavní roli. Jednou z výjimek je možná právě Žižkov, proto se tu cítím dobře. Změnila se také média - když se podíváte třeba na televizi Nova, je neuvěřitelné, jak se tam manipuluje s názory lidí, jak se tam lže. Koukám se proto raději na Českou televizi.

Británie se přidala na stranu Spojených států, kteří chtějí zaútočit proti Iráku. Podporu válce vyjádřila řada bývalých komunistických zemí. Jaký na to máte názor?

Myslím, že postoj Francie a Německa, kteří se proti válce a Bushově administrativě staví, je velmi chytrý a více odpovědný ke světu.

Takové Rumunsko se zaprodává za něco peněz, za které je ochotné poskytnout k válce základny nebo vojáky. Amerika si ty chudé státy kupuje. Je to ale smlouva s ďáblem.

Nemluvím teď ale o Americe jako celku. Mluvím o Bushovi a jeho administrativě, která tu válku chce.

Ale Saddám Husajn je diktátor, potlačuje lidská práva.

Saddám Husajn je dokonce odporný diktátor, který zabíjí lidi ve své vlastní zemi a měl by být odstraněn. Ale každý by si měl také uvědomit, že v téhle válce nepůjde ani tak o jeho odstranění a lidská práva, ale hlavně o ropu, kterou Irák vlastní.

Myslím, že třeba Severní Korea představuje pro svět mnohem větší nebezpečí. Vládne tam tvrdý komunismus a u moci je šílenec, který vlastní jaderné zbraně a může s nimi celý svět vydírat. Nevěřím, že Husajn má jaderné zbraně.