Článek
Prolog k nikdy nedokončené opeře Orango byl v Praze po třech zahraničních metropolích uveden teprve potřetí, navíc v původní klavírní verzi, kterou skvěle zahrál Martin Levický. Spojení s Antiformalistickým jarmarkem, v němž si skladatel satiricky vyřizuje účty s obludnými stalinskými představami o hudební tvorbě, je velmi dobré. Obě díla vystihují skladatelovu schizofrenní pozici ve společnosti, jež pod halasnými hesly totálně ničila jakoukoli svobodnou existenci.
Představa, že by skladatel dokončil a uvedl operu o polidštěném opičákovi, je v kontextu sovětských 30. let absurdní.
Ještě absurdnější je představa, že by Šostakovič mohl beztrestně uvést dílo, v němž paroduje normativní estetiky „socialistického realismu“ a kde cestou četných hudebních i slovních citací nenechává na pochybách, o koho jde, včetně samotného Stalina.
Splacený dluh
A i když obě dobře nastudovaná, zazpívaná i zahraná dílka budí v publiku většinou bujarý smích, při vědomí dobových souvislostí a hlavně krutého osudu Dmitrije Šostakoviče, jehož obrýlený Jan Kučera tak úžasně připomíná, diváky starší a střední generace spíš mrazí.
Uvedení Šostakovičových oper tak částečně splácí dluh, jenž k tomuto skladateli česká kultura má, zároveň vhodně poukazuje na možné využití Nové scény pro operní soubor.
| Dmitrij Šostakovič: Orango / Antiformalistický jarmark |
|---|
| Dirigent: Jan Kučera, režie: Sláva Daubnerová, scéna a kostýmy: Marija Havran, sbormistr: Marek Vorlíček. Premiéra 17. 12. 2014 na Nové scéně ND Praha, psáno z reprízy 7. 1. 2015. |