Operní pěvkyně Libuše Domanínská se v Domaníně nenarodila, jak si mnozí myslí, z Domanína pocházeli její rodiče a ona sama zde strávila léta dětství a mládí. Narodila se v Králově Poli, na brněnské konzervatoři vystudovala operní zpěv a v brněnském Státním divadle začínala svou hvězdnou operní dráhu, než se v roce 1955 stala sólistkou opery pražského Národního divadla, jemuž zůstala věrná až do důchodového věku.

Za svobodna Klobásková, vdaná Vyčichlová, ani jedno z jmen se na stránkách plakátů příliš nevyjímalo a dnes nikomu mnoho neřekne. Zato Domanínská, to si hned každý milovník opery vybaví slavné postavy, především z Janáčkových oper - Jenůfu, Káťu Kabanovou, Lišáka z Bystroušky, Aljeju z opery Z mrtvého domu. Ale taky Dvořákovu Káču, Smetanovu Mařenku, Jitku, Vendulku, Krasavu i Libuši a tak bychom mohli pokračovat dlouhou řadou rolí, v nichž Libuše Domanínská uplatnila svůj krásný tvárný soprán i vřelý pěvecký a herecký projev.

Domanín se vystrojil do krojů

Teprve, když přijedete do Domanína, pochopíte, kde se v paní Libuši bere tolik spontánního muzikanství, energie, srdečnosti a dobroty, kterou štědře rozdává kolem sebe. Domanín se jí rozhodl oplatit uspořádáním velkolepé oslavy jejích osmdesátých narozenin v neděli 4. července.

Mnoho dní předem se v Domaníně zametalo, uklízelo, strojilo, peklo a krášlilo. A když přišla slavnostní neděle, rojili se všude svátečně vystrojení domanínští občané, mnozí z nich v překrásných hradišťských krojích. Před obecním úřadem vyhrávala dechová hudba Blatnička a s muzikou se šlo i pro paní Libuši.

Místní pěvecký sbor ji uvítal - jak v tomto kraji jinak - písní Vínečko bílé a od té doby přípitky nebraly konce. A aby sice křepká, ale přece jen osmdesátiletá jubilantka nemusela pěšky, byl tu připraven historický kočár s párem nádherných koní vykračujících si pyšně kočárovým krokem.

Pokračovalo se před obecním úřadem, zpívalo se i řečnilo. "Nestává se často, abychom mezi sebou vítali člověka, který nás proslavil po celém světě. Mnoho o vás víme, mnoho nevíme. Co však víme určitě, že jste zůstala skromnou, srdečnou a laskavou umělkyní, která dokáže potěšit každého, kdo má srdce otevřené," řekl domanínský starosta Stanislav Sluka a dodal: "Máme vás rádi!"

Libuše Domanínská neskrývala dojetí: " Tož vám chcu všeckněm moc poděkovat. Udělali jste mi tak velkú radost, že nevím, jestli to moje srdce unese." Ale přesto si připila dobrým vínem z Domanína i z Mutěnic, kde působí jako vinařský odborník její bratr, inženýr Zdeněk Klobáska. Na láhvích dobrého rýnského ryzlinku nápis hlásal, že toto víno bylo stočeno speciálně pro tuto sváteční příležitost.

Domanín vydal i speciální pohlednici s portrétem Libuše Domanínské v kroji a tím jí připravil horké chvíle, protože každý si chtěl odnést její podpis. Vysvobodila ji až projížďka v kočáře po místech jejích mladých vzpomínek. "Všecko se to změnil. Už to nejsú ty chalúpečky, ale zaplaťpánbůh, že je Domanín takový pěkný," pochvalovala si paní Libuše.

Pokřtila i pěvecký sbor Florián

Odpoledne následoval tanec krojované mládeže před Dělnickým domem a především slavnostní program, v němž jí přišli pogratulovat od nejmenších dětí z mateřské školky, kterou jako patronka štědře podporuje, až po představitele obce. Hodně zdraví jí přišli popřát i školáci, junáci a žáci základní umělecké školy z Bzence.

Překvapení ji připravil pěvecký sbor, který působí v Domaníně už druhým rokem, ale dosud beze jména. U příležitosti slavného jubilea se rozhodl pojmenovat po svatém Floriánovi a požádal paní Libuši o slavný křest. Jak jinak než vínem. Ostatně Floriánka, jehož socha zdobí obec, tu chápou nejen jako ochránce před požáry, ale také jako patrona vinařů. Ostatně, vždyť má v ruce notnou putýnku a kdo říká, že v ní musí být jen voda?

"Já mám takovú radost! Ale já su přece roba jako každá jiná," tvrdila oslavenkyně. Měla pravdu, co do srdečného chování a neformálnosti oslav, ne tak co do umění, jímž Domanín proslavila po celé Evropě a dokonce až v dalekém Buenos Aires.

"Máme vás rádi," znělo jako motto celou nedělí, nad níž se i slunce usmívalo. A kohokoli jste se zeptali, tak potvrdil: "Libuška je naša!" Oslava končila u cimbálu, u něhož usedl bratr paní Libuše, s nímž i dnes často a ráda zpívá. "Dřív jsem se musela kontrolovat, abych byla s to druhý den zpívat třeba náročné Libušino proroctví. Dneska už se hlídat nemusím, a tak to pustím naplno," libovala si jubilantka, která celou oslavu zvládla s obdivuhodnou energií.

A pak už se jen zpívalo a zpívalo a pilo dobré vínko i slivovice. Tolik krásných, zdravých, čistých a zvučných hlasů mohou domanínským závidět i přední operní scény. A navíc - zpívá se tu srdcem. "Tož tu žijte ve svornosti," popřála na rozloučenou oslavenkyně, která se do Domanína vždycky ráda vrací.