Hlavní obsah

Pečený sněhulák: Svět je tragikomedie jako náš seriál

Právo, Aleš Honus

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Každé pondělí mohli diváci České televize sledovat seriál absurdních skečů Pečený sněhulák, který na obrazovky přinesl alternativní humor - seriál má spoustu příznivců, ale i řadu odpůrců, kteří ho považují za nehodný veřejnoprávního vysílání. Přinášíme rozhovor s producentem a jedním ze scénáristů Vladimírem Skórkou a s hercem Josefem Kalužou, který je spolu se svým kolegou z Komorní scény Aréna Albertem Čubou jedním z představitelů hlavních rolí.

Foto: Aleš Honus, Právo

Herec Josef Kaluža (vlevo) a jeden z autorů seriálu Pečený sněhulák Vladimír Skórka

Článek

Kdy vás divák vidí v seriálu, klade si otázku, jestli je vám tento typ humoru vlastní i v soukromí a jestli máte rádi kanadské žertíky a pro mnohé těžko stravitelný humor.

Kaluža: Určitě ano, je to způsob našeho vidění světa.

Skórka: Nedávno mne moje manželka opravdu dostala. Přišel jsem do koupelny a žena seděla v rezavé vodě, evidentně se něco stalo ve vodovodních trubkách. Ona se na mne jen podívala a bez mrknutí oka řekla: Už to byla potřeba, dlouho jsem se nemyla.

Takže se manželka nakazila sněhulákovským humorem?

Skórka: No, já si myslím, že je to spíše tak, že jsem si ji podle toho našel. A hledám si tak i své kamarády, mezi které patří i hlavní scénárista Pečeného sněhuláka Martin Šimíček.

Kaluža: Já na tomto typu humoru nevidím vůbec nic kontroverzního. Seriál nabízí určité vidění dnešního světa. Náš svět je jedna velká tragikomedie, stejně jako ten seriál. Nemusel jsem se moc dlouho přemlouvat, když mne oslovili, abych do toho s nimi šel. A když nad tím tak přemýšlím, jediná trošku kontroverzní věc je ta, že v seriálu občas ulítne sprosté slovo, ale na to jsem z divadla zvyklý...

Pro mnohé lidi může být kontroverzní to, když si třeba děláte legraci ze zdravotně postižených. Třeba z nevidomých. Co je legračního na tom, že úředník zesměšňuje slepého a pak mu ještě nastaví dveře, aby se bouchl do hlavy?

Kaluža: Jo takhle....My ale nechceme ukazovat, že slepí lidé jsou špatní, ale že špatná je ta opačná strana, která někdy využívá slabosti druhých. Když jsme u toho slepectví, já jsem se minimálně dvakrát za poslední rok viděl slepce, který chtěl přejít cestu, ale nenašel se nikdo, kdo by se ho zeptal, jestli nechce pomoci.

Skórka: To, že ve zmiňované scénce zesměšňujeme postiženého, může být prvoplánový dojem, ale ve skutečnosti je to tak, že je to karikatura toho pracovního úřadu. Když jsem po škole hledal zaměstnání a přišel jsem na pracák, cítil jsem se tam takhle maličký oproti té ženské, která na mne byla bezdůvodně přísná a říkala věci, které tam vůbec nepatřily a dotýkaly se mne... Tyhlety instituce představují někdy až kafkovské panoptikum. A abychom mohli takovou instituci karikovat, museli jsme navodit absurdní situaci, konkrétně to, že tam přijde bezruký, nebo slepý, a žádá v dobré víře o práci.

Kromě zesměšňování institucí nebo anonymních jedinců seriál parodoval i konkrétní osobu prezidenta Miloše Zemana. Setkali jste se s tím, že by vás chtěl někdo žalovat?

Skórka: Je fakt, že jsem na internetu zaznamenal, jak je možné, že za koncesionářské poplatky se zesměšňuje hlava státu. Přímo z Hradu nepřišlo nic, což bylo podle mne to nejrozumnější, co mohli udělat.

Další kontroverzní scénou, která mohla diváky možná pobouřit, byl videoklip k písni, či spíše popěvku Seru já. Přiznám se, že jsem nevěděl, jestli se smát, nebo se mi má u scény z ostravských veřejných toalet zvednout žaludek?

Skórka: Uznávám, že to bylo trošku nechutné. Když jsem viděl pohled na těch několik starých chlapů v plavkách, tak jsem si řekl, panebože, to je hnus. Tak za to se divákům omlouvám (smích).

Nedá mi to, abych se nezeptal, zda jste si stanovili nějaké hranice, co už je nepřijatelné, nebo vám naopak není nic svaté? Byly nějaké scénky, které šly do koše.

Skórka: Někdy ano. Vždycky mě bouchlo přes nos, když to byl nějaký jednoduše prvoplánový, například sexistický humor.

A byla nějaká scénka, kterou se nechtělo točit hercům?

Kaluža: Jo. Prudil jsem při skeči, který se jmenuje Úchylné ovoce. Přišel mi trošku slabší. Nevadila mi ani tak spousta vulgarismů, jako to, že ze mne chtějí udělat Vietnamce. Myslel jsem si, že vzhledem k mým evropským rysům v obličeji se moje proměna v Asiata nemůže podařit. Ale jinak si nevybavuji, že by se mi do něčeho vyloženě nechtělo.

Co bude v příštím roce? Chystá se další pokračování seriálu?

Skórka: Na rok 2015 se nic nechystá, a zda se bude natáčet nová série v dalším roce, záleží na televizi a na fanoušcích, zda si o pokračování řeknou. My ale v žádném případě neleníme a píšeme další scénky, které chceme zúročit nejenom v eventuální druhé řadě, ale připravujeme i divadelní ztvárnění.

To zní docela zajímavě, kde můžete k tomu říct něco konkrétního?

Kaluža: Prostor, kde by se měla divadelní představení odehrát, je ještě v jednání, nebylo by dobré to v tuto chvíli říkat. Víme jen to, že chceme odehrát pár divadelních představení se sněhuláčím humorem. Chceme, aby to nebylo představení s uzavřeným tvarem, ale aby bylo založeno na interakci s publikem.

Reklama

Výběr článků

Načítám