Jaké jste měl Vánoce?

Vánoce… A tuhle znáte? Malý Moric stojí v Louvru před obrazem svaté rodiny a ptá se tatínka: Tatínku, proč je tam ta kravička, oslík a to miminko? A tatínek vysvětluje: No to víš, narodil se jim Ježíšek, bylo to ve chlévě, tak na něj ta hovádka dýchají. A tatínku, proč na sobě nemá to děťátko žádný povijánek? Protože byli chudí, neměli nic, tak nemá ani povijánek… No vidíš, to jsou celí gójové. Má to holou zadnici, ale od Rembrandta se to nechá malovat!

Vánoce se dnes pro mnoho lidí mění v náročný hodokvas…

Před bankou stojí šnorer, a jakmile vyjde bankéř, vztáhne k němu ruce a říká: Pane, já už jsem tři dny nejedl! A bankéř na to: To já znám. To se musíte trochu nutit!

Vy si dopřejete na Vánoce nebo na Silvestra něco zvláště dobrého?

Rabín z Mukačeva celý život touží dát si aspoň jednou vepřové. Ale protože ví, že v Mukačevu ho všichni znají, odjede do Kyjeva, sedne si do restaurace a poručí si nejlepší vepřové, které mají. Čeká a těší se, když v tom se otevřou dveře a vstoupí předseda tamní židovské obce. Rabi, kde oni se tu berou? Rabín neví, co má dělat, ale vtom už mu z kuchyně vezou celé pečené selátko s jablkem v hubě. Položí ho před rabína, ten se na ně koukne a otočí se ke kolegovi: No, to by jeden nevěřil, jak tady servírujou jablka!

A když už jsme u toho vepřového, tuhle znáte? Ve vlaku jedou v jednom kupé katolický kněz a rabín. A katolický kněz povídá. Pane kolego, vy židi prý nesmíte jíst vepřové. Ale když jsme tu tak mezi sebou, už jste to někdy zkusil? Rabín na to: No zkusil a musím přiznat, je to velice dobré. A můžu se vás také na něco zeptat? Vy, katoličtí kněží, prý musíte dodržovat celibát. A už jste někdy zkusil ženu? Chraň Bůh, na to katolický kněz. A rabín se k němu nakloní: Je to mnohem lepší než vepřové!

Pojďme radši k divadlu. Jak si podle vás stojí české divadlo?

To mě napadá: Já vám říkám, pane Mendl, jsou to teď časy. Každý týden dosazuju do obchodu tisíc korun. Tak proč ten obchod nezavřete, pane Geduldiger? Nesmysl! Z čeho bych byl živ?

A schválně, tuhle znáte? Kohn provádí Abelese svým novým domem. Ukazuje mu: Tohle je přijímací salón, tohle je má pracovna, támhleto ložnice a tohle je jídelna, nedej bože pro čtyřicet lidí.

Prosím vás, předsevzetí…

A jak si stojí herecká profese?

Potká se Lustig se Steinem a Lustig povídá: Tak jsem slyšel, že se jejich dcera má vdávat, že si bude brát toho herce. A Stein na to: Vyloučeno, herce v žádném případě, to nikdy nepřipustím! Po roce se opět potkají a Lustig říká: Tak si vaše dcera přece jen vzala toho herce. Lustig na to: Já jsem se na něj byl podívat v divadle, on to žádnej herec není!

Děláte na Nový rok nějaká předsevzetí?

Prosím vás, předsevzetí… Stein leží na smrtelné posteli a kolem něj všechny jeho děti. On jim povídá: Když jsem byl mladý, tak mi rabín poradil, abych se oženil a měl děti, aby mi měl na smrtelné posteli kdo podat sklenici vody. Tak jsem se oženil a měl jsem vás, milá Sáro, Etelko, Rózo, můj milý Hugo, Arture, Leopolde, vychoval jsem vás, zaplatil vám školy, vštípil dobré životní zásady, zaopatřil vás majetkem. Teď tu tak všichni stojíte kolem – a já nemám žízeň!

Když už neděláte předsevzetí, tak aspoň koncem roku bilancujete?

Umírá moudrý rabín. Kolem jeho lóže stojí mnoho příbuzných a dalších rabínů. Jeden z nich ho osloví: Rabi, ty od nás odcházíš, ale neber s sebou všechnu svou moudrost, nech nám jí tady aspoň trochu. Řekni, k jaké největší moudrosti ses dopracoval? Moudrý rabín mlčí. Uplyne ještě několik hodin, z Ameriky dorazí jeho nejstarší syn a také otce prosí: Papá, neodcházej ze světa se svou velkou moudrostí! Řekni nám, jaká je největší životní moudrost? Rabín naposledy otevře oči a tiše praví: Všechno je jinak. A umře.