Cizinec je zdrojem neklidu: je jiný než my, i když žije s námi; má jiné zvyky; nevíme, jak v jeho očích vypadáme. Je nám cizí, protože se nepodobá nikomu, koho známe a s kým se ztotožňujeme. Je nejen jiný než já, je jiný než my všichni, a jakmile se mezi námi ocitne, nejsme už sami mezi sebou, vlastně nás připravil o domov. Ten je sice pořád náš, ale už v něm nejsme sami. A to je nepříjemná věc.

Mluví-li se dnes tak často o multikulturní proměně společností, je právě proto řeč o něčem, co nás znepokojuje. Cizí slovo naznačuje nepříjemnosti a "společnosti" v množném čísle jsou nám vůbec proti mysli. Nejenže nejsme na světě sami, ale schováni mezi svými nejsme už ani v kraji našich předků.

Ovšem neklid, který tak snadno přechází v nesnášenlivost, zjevně není přiměřenou odpovědí na tuto situaci, jež je neoddiskutovatelná, protože je společenským faktem. Je to stav, který vznikl ze samého vnitřního uspořádání moderních společností: je nikoli příčinou, nýbrž důsledkem jejich politické, morální i kulturní otevřenosti.

"Je to současně konkrétní situace i tvořivost, faktická existence i nová výzva hodnotám západní kultury," říká velmi přesně Jiří Přibáň v knize Jací můžeme být?, jejíž podtitul osvětluje i její obsah: Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci.

Kniha sama je mimořádně poučná, protože autor v osmi úvahách usiluje především o zevrubný popis této situace bez ohledu na to, zda se nám líbí či nikoli. A zkoumá ji tam, kde se projevuje naplno (Kalifornie, Kanada, Jižní Afrika, New York aj.), protože je zřejmé, že to, co se v plné síle odehrává jinde, už dávno dosahuje i k nám. A bylo by hloupé reagovat na tuto proměnu jako na cizince, před kterým zavíráme oči, protože si s ním nevíme rady.

Přibáňova kritická reflexe by ale mohla být i terapií, neboť říká: multikulturalismus, třebaže pro nás stále ještě matoucí jev, je také výzvou, tj. příležitostí.

Každá kultura současně svazuje i otevírá možnosti komunikace a jednání. Jedinečné na multikulturních společnostech ovšem je, že tento proces otevírání a uzavírání se oslabuje modernistickou kulturní politiku identity a staví dominantní kulturu, která zůstává zdrojem sociální integrace, současně do pozice kultury jiné, cizí... Pro jednotlivce i nejrozmanitěji kulturně založené pospolitosti tak v demokratické společnosti platí, že původní otázku "Kdo jsme?" stále více nahrazuje otázka "Jací můžeme být?". (str. 55)

Přibáňovy úvahy, které vědomě nedávají žádný jednoznačně formulovaný návod k řešení právě proto, že multikulturalismus chápou jako výzvu, na kterou je třeba odpověď (stále) hledat, jsou nejen v našich poměrech ojedinělé. Autor totiž situaci popisuje a pozoruje, aniž předem zná správné řešení, a tedy bez toho, že by svůj popis a svá pozorování přizpůsoboval nějakým receptům. Výzva zůstává výzvou, příležitost příležitostí.

Navíc jeho eseje ukazují svět, v němž žijeme, nejen z různých geografických, nýbrž i kulturněhistorických perspektiv: často pracuje s příkladem současného umění, jež překračuje kontexty, z nichž vychází, zabývá se literaturou (J. M. Coetzee) i filmem, v pozadí je u něj ale i sám problém moderního státu a politické identity.

A zde všude se pak znovu a znovu ukazuje: multikulturalismus je sociální fakt vytvářející kulturní asymetrie, který nenabízí vlastní morální verzi současného světa. Pozorný čtenář Přibáňovy knihy však záhy pochopí, že toto je nejen diagnóza, nýbrž i odpověď na výzvu postmoderního světa. Odpověď, ač nikoli řešení ve smyslu návodu, jak jednat.

Neboť autor vlastně říká: proměna spočívá především v tom, že napříště již není možné spoléhat na nezpochybnitelná pravidla jednání, podle nichž bychom se mohli (správně) rozhodovat. Jediným řešením je výzva k tomu, abychom se vždy znovu snažili nalézt konkrétní řešení konfliktů či rozporů, a tedy také podrobovali kritické úvaze všechna řešení existující či nově nabízená.

Jiří Přibáň: Jací můžeme být?
Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci

SLON 2004 116 stran, doporuč. cena 159 Kč