Už v pátek se na scéně Spektrum představí britští Oysterband, pohybující se na pomezí keltské hudby folku a punku. Hovořili jsme s jejich zpěvákem Johnem Jonesem.

Jak se původně folková skupina dostala k punku?

Myslím si, že to bylo dané dobou. Když jsme se v osmdesátých letech dali dohromady, byla v Londýně silná punková scéna. My sice pocházeli z Walesu nebo ze Skotska a hodně lidí, se kterými jsme se setkávali chodilo do klubů na irskou hudbu, ale začali jsme oba styly míchat, protože jsme měli punkového bubeníka. Spojili jsme chytlavost folku a s energickou rytmickou sekcí. Já jsem začal zpívat a politika, která tehdy začínal být hodně špinavá a nechutná, mi poskytla mnoho podnětů, ke kterým jsem se vyjádřil.  

Jde spíše o náhodné spojení nebo vidíte vazby mezi punkem a irskou hubou?

Cítíme, že tam existují vazby. Jestliže jste měli dost energii a dokázali být upřímní, mohli jste vzít kytaru a hrát punk. A podobné je to u folku, který taky má v sobě jistou jednoduchost, i když my všichni uměli hrát, učili jsme se na housle nebo na akordeon. A naše hudba také představovala underground, byli jsme jiní, a to bylo vzrušující.

Cítíte se nějak svázání s ostrovní folkovou scénou 70. let, která hodně čerpala z okazu renesační hudby? 

I když už dneska hrajeme něco úplně jiného, pořád jsme s ní propojení, mámě na ní přátele, protože jsme z ní vyšli. Hodně jsme ji poslouchali a její prvky se v naší hudbě stále objevují, i když jsme se vyvinuli a už jsme někde jinde. Přidali jsme k folku emocionalitu rocku a dynamiku punku.

Zmínil jste, že vás inspirovalo politické dění v Británii. Považujete stále Oysterband  za politickou kapelu nebo dáváte přednost písním o lásce?

Na světě je tolik špatných písní o lásce, že k nim žádné další nepřidáváme. To necháváme na popových hvězdách. Ale nesmíme politiku používat jako klacek, bít s ní lidi po hlavě a říkat jim, že musí věřit tomu, co jim říkáme. Nejlepší je, když lidi přijdou na náš koncert, dobře se tam baví, odnesou si domů desku. Když si ji pak pustí, zjistí, že naše písně jsou o něčem.

Jaká vás zajímají témata?

Samozřejmě nelegální válka, kterou vedly Británie a Amerika, ala také globalizace a otázky životního prostředí, což jsou témata, která hodně zajímají naše přátele doma i v Evropě. K těm je nutné se vyjadřovat. Je nutné mít otevřené oči a uši a uvědomovat si  politické kontexty toho, co se děje, protože dneska už nejde jen o Británii, ale o Evropu a o celý svět.

Co mohou od vás očekávat návštěvníci festivalu?

Protože jsme v Ostravě ještě nikdy nebyli, nemůžeme hrát jen písně z nového alba, které je pro velké pódium až moc intimní, i když mu energie nechybí, ale vybrat i ty starší. A doufáme, že budeme moci odehrát celý devadesátiminutový program, aby lidé pronikli do naší hudby.