Co vás k výstavě inspirovalo?

Měl jsem společně se svými kolegy pocit, že hrady a zámky jsou u veřejnosti vnímány pouze jako samostatné a izolované solitéry. Chtěl jsem tyto památkové objekty vzájemně propojit a ukázat, že vše, co k nim náleží, spoluvytváří naši historii i národní hrdost. Hrad je zdrojem slávy i útěchy, napsal už Kosmas ve dvanáctém století ve své Kronice české a měl tím na mysli Pražský hrad. To byla myšlenka, která mě vedla k tomu, abych se se spolupracovníky pokusil ukázat, že české a moravské hrady a zámky představují jedinečné, nenahraditelné a již více než tisíc let trvající kulturní dědictví.

Co mohou lidé od výstavy očekávat?

Chceme oslovit široké publikum. Vše je koncipováno téměř jako kniha. Na úvod projde divák kolem gotických dveří z hradu Karlštejn, pak ho čekají raný středověk, gotika, renesance a baroko. Závěr patří romantismu a začátku dvacátého století. Každá část představuje to nejcennější, co s hrady a zámky na našem území souviselo. Zajímalo nás také, jak hrady a zámky ovlivnily hudbu a literaturu, konkrétně třeba Bedřicha Smetanu nebo Karla Hynka Máchu.

Historici umění to asi budou považovat za jakýsi luxusní depozitář…

Pokud by to někdo takto vnímal, pak to nepovažuji za pejorativní. Prostě jsou na jednom místě shromážděny cenné umělecké a historické exponáty, a to v době, kdy jsou hrady a zámky u nás většinou zavřené.

Diváci mají jedinečnou možnost si vše v klidu prohlédnout. Když budete chtít, můžete u slavného relikviáře sv. Maura z Bečova nad Teplou, který je u nás po korunovačních klenotech druhou neslavnější památkou středověkého zlatnictví, strávit klidně několik hodin. To se vám tak často nepoštěstí.

Která další díla jsou největší atrakcí?

Na výstavě jsou třeba automobil Benz z roku 1913, který býval v garážích zámku Orlík, nebo zlatý karlštejnský poklad ze čtrnáctého století. Jsem rád, že se do Prahy dostalo i to, co náleží k hmotné součásti architektury. Třeba vrata hradu Karlštejn z doby Karla IV. nebo obrovská renesanční mříž studny z Jindřichova Hradce.

V případě těchto památek bylo vzhledem k jejich rozměrům asi těžké je do Jízdárny Pražského hradu vůbec dostat…

S mříží nebyl problém. Dala se rozebrat na jednotlivé díly. Ale karlštejnské dveře se rozebrat nedají a váží tunu. Problém byl dostat je z Karlštejna, ale i do Jízdárny. Jejich instalace ve výstavním prostoru trvala četě pracovníků celý den.

Zámky na Loiře jsou takřka prázdné. Jak to, že se na našich hradech a zámcích zachovalo tak unikátní památkové bohatství?

Je to dáno souhrou historických okolností. Do konce druhé světové války měla většina zámků a hradů majitele, kteří spravovali jejich vybavení jako svůj tradiční rodový majetek. Pak přišla částečná a později i úplná konfiskace tohoto majetku. Mnohé se nenávratně poničilo či ztratilo, ale většina památkově cenného vybavení zůstala na původním místě. Po roce 1989 byly některé hrady a zámky restituovány, ale hodně jich zůstalo v majetku státu. K rozprodeji historického vybavení ve velkém prakticky nikdy nedošlo. Takže když k nám na hrady a zámky zavítají hosté z Evropy, jsou povětšině mile překvapeni.

Nebojíte se, že by v příštím roce ochabla návštěvnost hradů a zámků v ČR, když šest set největších atrakcí je vystaveno v Praze?

Naopak. Jsem si jist, že naše výstava probudí ještě větší zájem o hrady a zámky. Chceme si vychovat i nové diváky. Máme připraveny atraktivní programy pro rodiče s dětmi a pro školní skupiny. Čtyři a půl miliónu návštěvníků, kteří projdou jako turisté každoročně našimi památkovými objekty, svědčí o tom, že téma hradů a zámků je u nás stále živé a atraktivní.