Geoffrey Norris z The Daily Telegraph si myslí, že rozhodnutí Kožené změnit dosavadní zaměření na barokní a klasickou hudbu nebylo zcela úspěšné.

Její nový program byl až na jednu výjimku celý z 20. století, ale zanechal pochyby, zda její výrazový rozsah je skutečně tak velký, aby to zvládl. Její temperament nenašel instinktivní odpověď hudebnímu charakteru nebo barvě slov a nálad. Dvě písně od Duparka měla pod kontrolou, ale vyzněly podivně studené a nesvůdné. Písně Röslera, Voříška a Petra Ebena vyzněly mnohem přesvědčivěji.

The Guardian považuje rozhodnutí Kožené zpívat v sedmi jazycích za úctyhodné, ale nemoudré, neboť Kožená zpívá přesvědčivě jen v češtině, ruštině a italštině. Pochválil úžasnou ironii, s níž podala písně Šostakoviče a vášeň při přednesu písní Jaroslava Křičky.