Rozhodnutí nestavět dramaturgii akce na velkém (a patřičně drahém) zahraničním hostu, naopak přizvat skupiny zajímavé a žánrově pestré, se ukázalo být správné. Díky tomuto tahu a přítomnosti kapel Fun-Da-Mental, The Real McKenzies, Ill Niňo či Ska-P došlo navíc k nečekané skutečnosti, kterou si mnozí uvědomili teprve poté. Na pódiích se často hovořilo o politické situaci ve světě, přičemž názory hudebníků byly jasně levicové.

Setkání politických skupin

Fun-Da-Mental se představili již v sobotu, první den festivalu. V jejich zvuku se ozývalo mnoho vlivů, od evropského rocku, černošského hip-hopu a taneční hudby až po východní hudební motivy. V textech se stavěli proti sociální nespravedlnosti, Evropské unii a vytahovali z rukávu i problémy Třetího světa a pohled muslimů. 

Ill Niňo přivezli ve svém hard coru patrné latinsko-americké motivy. Jejich první album se jmenuje Revolution/Revolución, pročež není divu, že i během jejich setu bylo lze vystopovat nepřijetí stávajícího dění ve světě. Navíc měli snad ze všech kapel na festivalu nejvíce energie. Přestože hudebně nebyli příliš původní, takhle vybavené soubory k nám často nejezdí.

V pondělí pokračovali v agitce Kanaďané The Real McKenzies, kteří v punk rocku obohaceného zvukem skotských dud opakovaně posílali k šípku prezidenta Bushe a premiéra Blaira. Stihli se ještě pohádat s ochrankou, kterou peskovali za to, že nechtěla pustit fotografy pod pódium. Jejich zpěvák v rámci ostré diskuse polil jednoho ze členů ochranky pivem.

"Chtěli jsme, aby nechali ty lidi fotit a pustili je pod pódium. Oni nám nerozuměli. Vadilo nám, že byli příliš agresivní," řekl Právu zpěvák Paul McKenzie.

Nakonec se ale vše vysvětlilo, protože ochranka hlídala pod pódiem muže, o němž věděla, že má u sebe nůž, kterým ohrožoval druhé, a McKenzie se pak ochrance omluvil.

Španělští Ska-P v závěru festivalu zahráli špičkové ska, které vybízelo k tanci, ovšem časem poněkud ubíjelo stereotypem, a mezi skladbami se vyjadřovali k problémům dělnické třídy.

K zahraničním levicovým skupinám se přidali i naši Gaia Mesiah. Jeden z největších objevů posledního roku, vedený třemi ostrými dívkami a doplněný baskytaristou Adamem Stivínem a perkusionistou Romanem Lomtadzem, nadchl ve své hráčské bravurnosti a agresivitě. V textech nesouhlasí se systémem, na němž stojí svět.

"Je potřeba vyšoupnout ekonomy. Svět by měli řídit duchovně a sociálně zaměření lidé, kteří by měli spolupracovat. Nejdřív mají řešit, co je potřeba napravit, a pak teprve mluvit o penězích," řekla Právu bubenice Misha.

Další vrcholy

K vrcholným momentům festivalu patřilo i vystoupení Belgičanů Hooverphonic, kteří protkali vlažný noční vzduch svěžím evropským popem plným úchvatných melodií, či finské skupiny Värttinä. Ta vychází z národního folklóru a dává mu moderní, leckdy až progresívní tvář. Tři zpěvačky doprovázené skupinou diváci vytleskali k přídavku.

S nadšením byla kvitována vystoupení amerických Life Of Agony, kteří si nejlépe vedli v půli devadesátých let a svým crossoverem se do té doby vrátili.