Ministerské rozhodnutí padlo 3. října. Herman dřívější verdikt ministerstva kultury změnil na základě rozhodnutí soudu, u něhož majitelé stát žalovali. Soud se na rozdíl od dřívějších rozhodnutí ministerstva přiklonil k tomu, že dílčí majetková náprava tragédií holokaustu stojí nad – často ne přesně definovanou – ochranou kulturního dědictví.

Rodina Kordových prchala v březnu 1939 před nacisty. V Československu ale musela (z rozhodnutí ředitelství Státní sbírky starého umění) zanechat dva obrazy, dílo italského autora z 18. století, pravděpodobně Franceska Solimeny Odchod Lota a jeho rodiny ze Sodomy a Apoštola od autora ze školy Petra Brandla.

Postupně se jako mnoho děl s podobným osudem obrazy dostaly do Národní galerie (NG), s níž od roku 2008 do své smrti následujícího roku bezvýsledně o restituci jednala Ivette Stokvisová, dcera Kordových. Poté ve snaze získat obrazy zpět pokračovali její synové Jack a Robert, NG jim tehdy doporučovala o obrazy se soudit.

Vynucení převodu nebylo darováním

V roce 2012, po rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobné kauze, kdy původní majitelé také museli zanechat dva obrazy jako daň za povolení vyvézt další díla v roce 1939, NG změnila postup. Nejvyšší soud konstatoval, že „vynucení převodu dvou obrazů nebylo darováním za přiměřenou úplatu, za takovou úplatu nelze považovat vydání vývozního povolení k ostatním uměleckým předmětům”.

Bratři Stokvisovi požádali v lednu 2012 o navrácení obrazů NG. Zjistili však, že obraz Odchod Lota byl mezitím na žádost NG v roce 2010 prohlášen za památku. Advokátka Stokvisových loni požádala ministerstvo o zrušení památkové ochrany, to jí ale nevyhovělo. Uvedlo, že je „standardním postupem, že v případě vydání díla restituentům Národní galerie zajistí pokračování ochrany podáním návrhu na prohlášení hodnotných uměleckých děl za kulturní památku”.

Stokvisovi podali proti rozhodnutí ministerstva rozklad, který ministr 27. května zamítl s tím, že obraz stále vykazuje památkové hodnoty. Uvedl, že do zahraničí lze vyvézt i věc, která je kulturní památkou. V praxi však platí, že vyvézt památky trvale stát nedovoluje.

Stokvisovi podali v srpnu žalobu, v níž požadovali zrušení památkové ochrany obrazu. V žalobě mimo jiné uvedli, že Městský soud v Praze v červnu rozhodl v obdobné věci, kdy se potomci restituentů také dožadovali zrušení památkové ochrany díla. Rozsudek uvádí, že památkový zákon „ani demonstrativně nevymezuje důvody, pro něž může být prohlášení za kulturní památku zrušeno”.

Zatím v Židovském muzeu

„Soud proto nevidí důvod, proč by mimořádně závažné důvody pro zrušení prohlášení věci za kulturní památky nemohl představovat i zájem státu na realizaci plnohodnotného odškodnění obětí holokaustu”, a odkazuje k Terezínské deklaraci, již ČR podepsala. Účelu restituce není dle názoru soudu v tomto případě dosaženo jen formálním vydáním obrazů do vlastnictví žalobce, ale bude jí dosaženo teprve tehdy, bude-li si je moci „pověsit doma na stěnu”.

Vzhledem k tomuto rozsudku Herman znovu svolal rozkladovou komisi, která mu doporučila zrušit prohlášení obrazu Odchod Lota a jeho rodiny ze Sodomy za kulturní památku. Má již i vývozní povolení, obrazy jsou deponovány v Židovském muzeu, které má s restitucemi konfiskovaného židovského majetku dlouholeté zkušenosti.