Článek
V roce 1979 vydala britská skupina Pink Floyd zásadní dílo, album The Wall (Zeď). Hlavním tématem bylo vzájemné odcizení lidí, které symbolizovala cihlová zeď. Josef Koudelka nazval svůj příspěvek do projektu také Wall – Zeď. Tvoří ho soubor černobílých panoramatických snímků izraelské bezpečnostní bariéry mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu.
Koudelka, který oblast navštívil v letech 2008–2012 několikrát, byl zdí okamžitě zaujat. Měl totiž z bývalého Československa a východního Berlína s podobnou bariérou své zkušenosti. „Žádná zeď problémy společnosti nevyřeší. Na obou stranách se lidé snaží bránit, ale země se bránit nedokáže. Zeď totiž dělá v téhle Svaté zemi nepředstavitelnou škodu,“ uvedl.
Hmota bariéry je díky panoramatickému pojetí snímků obludně roztažená a nemilosrdně krájí území na dvě nesmiřitelné poloviny. A klade intenzivní otázky. Která strana zdi je odvrácená? Která je stranou zla?
Fazal Sheikh nazval svůj cyklus Pouštní květ. Tvoří ho čtyřicet osm leteckých snímků Negevské pouště – zvrásněná krajina, vypálené obrazce a zasuté symboly jizev do kůže matky země.
Fotograf Jeff Wall si na svém díle Daybreak (Svítání) všímá ranního světla, které vytváří zvláštní atmosféru. Tu podtrhují spící beduíni a zlověstná silueta věznice lemující celý horizont.
„Má fotografie nemá žádný politický podtext. Tahle oblast se neliší od jiných zemí, kde probíhají politické změny. Viděl jsem především obyčejnou každodennost a tu jsem chtěl zachytit. Mé fotografie i díla mých kolegů vlastně ukazují, jak svět vypadá, a ne čím opravdu je,“ řekl.
Pohled ženy
Zatímco ve výše popisovaných dílech hrají lidé spíše epizodní role, v pracích Rosalindy Solomonové jsou naopak hlavními herci. Možná je to tím, že fotografka přistupuje k problematice jako žena. Všímá si očí lidí, jejich zvláštního smutku, naděje i vzdoru v nich. Akcentuje humanistický pohled. Chce, aby obyčejný lidský cit dominoval i na snímcích z válečné oblasti.
Wendy Ewaldová svou kolekci Zde žiju pojala jako obrazová tabla, na kterých jsou vedle sebe fotografie z obyčejného života dospělých i dětí v různých komunitách. Jako bychom si prohlíželi rodinná alba a kladli si otázku, kolik lidí ze snímků je ještě naživu.
Projekt This Place nelze chápat jako politickou propagandu, ačkoli politický rozměr tkví ve všech dílech hmatatelně. Je však až v druhém plánu, někdy pod povrchem. V první linii je jednoznačně vizuální a estetické hledisko. Výstavu lze také vnímat jako seznámení české veřejnosti s danou problematikou. „Když si v Čechách koupím noviny a přečtu si jen titulky, tak vidím, jak jsou místní političtí komentátoři naprosto nekompetentní a o problému absolutně nic nevědí,“ postěžoval si Josef Koudelka.
Možná to tento projekt trochu pozmění.
| This Place DOX |
|---|
| Praha, do 2. března 2015 |
Celkové hodnocení: 90 %
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: