V posledních letech jeho obliba především na světových operních scénách trumfla i uznávaného Antonína Dvořáka. Janáčkovo 150. výročí narození se ocitlo i na seznamu světových výročí UNESCO.

"Janáček je nejoriginálnější zjev v pestré galerii muzikantských osobností," napsal o něm ve 20. letech muzikolog Hans-Heinz Stuckenschmidt. Kritiky na jeho díla ale nebyly za jeho života zdaleka jen nadšené. Nedůvěra vůči jeho hudbě přetrvává paradoxně u domácího publika dodnes, takže uvedení jeho děl navštěvují častěji cizinci než Češi.

Autor dramatických skvostů, jako jsou opery Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příběhy lišky Bystroušky, Věc MakropulosZ mrtvého domu, skladatel monumentální Glagolské mše, orchestrální Sinfonietty, písňového cyklu Zápisník zmizelého, řady klavírních, komorních i symfonických děl a nádherných sborů, stále ještě čeká doma na své plné uznání.

Leoš Janáček spojil svůj profesní život především s Brnem, kde získal vzdělání a kde se později stal ředitelem varhanické školy, z níž vzešla konzervatoř, a kde byl i dirigentem, hudebním organizátorem a teoretikem, uznávaným sběratelem lidových písní. Janáčkovu památku chce uctít právě probíhající festival Janáčkovy Hukvaldy i řada dalších hudebních akcí.